Bubeník a klavírista Marián Slávka proplouvá slovenskou scénu zdánlivě nenápadně. V poslední době je sice důležitým členem tria Longital, na jehož nejnovějším albu Divoko se podílel i autorsky a jako sólový zpěvák (Verím neverím), ale zajímavých zářezů má na svých paličkách mnohem víc. Kdysi bubnoval v populárních IMT Smile, byl členem skupin Sounds Like This a Žena s ovocím a na počátku milénia se jeho hráčské schopnosti výrazně otiskly na tehdejší album skupiny Dlhé diely (tedy předchůdce dnešních Longital) s názvem Tu. V současné době je také členem skupiny Talent Transport, která vedle vlastní tvorby spolupracuje s Jakubem Ursinym při pódiové prezentaci písní z nerealizovaného muzikálu Deža Ursinyho Peter a Lucia. Slávkovo první samostatné album je sice sólové ve smyslu autorství hudby a textů, sólového zpěvu a ústředních klavírních a klávesových partů (plus samozřejmě bicích), ale ve skutečnosti jde do značné míry o rekapitulaci přátelství, která Slaninka, jak se Slávkovi v hudebních kruzích říká, navázal. Producentem alba je a kytary nahrál jeho kolega ze Sounds Like This Lukáš Duchovič. Mix a mastering měl na starosti a na basu hraje Filip Hittrich, pro změnu spoluhráč z Talent Transport. A album vyšlo u Slnko Records, vydavatelství napojeného na Longital. Náhodná pak není ani účast české pianistky Beaty Hlavenkové ve dvou skladbách – Slávka s Duchovičem totiž Hlavenkovou doprovázejí v jejím projektu OOO.
Zatímco osoby a obsazení jsou tedy svým způsobem očekávatelné a logické, album jako celek se nepodobá žádné kapele, v níž Slávka dosud působil. Tak jako on putuje slovenskou scénou z kapely do kapely a všude zanechává svou stopu, proměňují se jednotlivé skladby tu nenápadně, tu překvapivě, ale vždy v nich jakoby zůstává otisk toho, co jsme slyšeli před chvílí. Skladba Nepros Boha například osciluje mezi nervním „pseudo-disco“ rytmem a klavírními pasážemi a pomalu posluchače připravuje na krátkou, zvukově zajímavou instrumentálku Pekná. Závěrečná píseň Ona je pak skutečná suita s několika náladami – od klavírní balady až po hlukovou stěnu.
vLáska není písňové a už vůbec ne hitové album. Zmíněná skladba Ona je suita v ještě rozsáhlejší suitě, kterou tvoří celá deska. Na ní dostává svůj prostor nejen klavír s bicími jako autorovy oblíbené nástroje (a pasáže, kde právě piano s bubny promlouvají intenzivněji než lidský hlas, na albu skutečně najdeme), ale například i mluvené slovo (Ajemsori). Texty jsou údajně „příběhy samotného autora“. Od uvedení osamělého hrdiny do děje (Chlapec) přes boje se Satanem (Bojovník) i s Bohem (Nepros Boha) až po závěrečné setkání s NÍ (Ona: „Je to asi ona, tiež bola v bahne ponorená“) dávají smysl, podobně jako výběr spolupracovníků. Ve skladbě Ajemsori nás Slávka sice vítá v „komplikovanom svete“, ale je to svět, ve kterém zkušený posluchač nemusí nutně zabloudit.
Slnko Records, 2017, 38:24