ROSTISLAV FRAŠ QUARTET: Use The Moment

Antonio Faraò (Řím, 1965), matka známá malířka, otec jazzový bubeník – oba nadšenci swingu ovlivnili vkus mladého Antonia. V dětství se přes hraní na vibrafon a bicí nakonec dobral k piánu. Stal se absolventem Konzervatoře Giuseppe Verdiho, z jazzu stylově vstřebával hru Turnera, Monka, Jarretta, Hancocka a Evanse. Mezi jeho reprezentativní alba můžeme zařadit Thorn (2000) s DeJohnettem, Gressem a Chrisem Potterem, Takes on Pasolini (2005) s Humairem a Vitoušem, Evan (2013) s Lovanem, Irou Colemanem a DeJohnettem a letošní Eklektik se širokým zázemím hostů, mezi nimiž je například Marcus Miller, Didier Lockwood, Lenny White či Manu Katché. Jak už ze zeměpisné polohy jeho domoviny vyplývá, k přijatým základům amerického černošského jazzu přirozeně přimíchává hudební vlivy evropského i afrického okolí Středozemního moře. Faraò přispěl dvěma skladbami a nepřekvapí, že jedna z nich se ke středomořskému koloritu hlásí zcela přímočaře – Arabescue. Faraò se také už v dávné minulosti setkal s přizvaným americkým bubeníkem, slavným Jeffem „Tainem“ Wattsem ve vlastním triu, s nímž nahráli album Black Inside (1998). Watts (1960) se především zabydlel od počátku osmdesátých let v kapelách Wyntona a Branforda Marsalise. Kapelník, skladatel a tenorsaxofonista Rostislav Fraš je absolvent dvou základních jazzových učilišť našich jazzmanů – Konzervatoře Jaroslava Ježka a Hudební akademie v Katowicích. Dnes je rovněž pedagogem na VOŠ KJJ a JAMU v Brně, samozřejmě i jazzových dílen v Praze a ve Frýdlantu. Hned v úvodu, současně v titulní Frašově skladbě Use the Moment, se hudba plná bopové energie vyřine na posluchače emotivně naléhavým plným tónem tenorsaxofonu, brilantním sólem Faraòa a sólovým entrée Wattsovým. Frašova hra okamžitě zaujme příbuzenstvím s důrazností Sonnyho Rollinse. Loni v únoru jeho kapela v pražské Redutě zahrála koncert věnovaný saxofonistovi Dexteru Gordonovi, jehož podání balad taktéž inspiruje následníky a Frašova skladba N.W. to potvrzuje. Historicky: začalo to Colemanem Hawkinsem a pokračovalo již zmíněnými tenorsaxofonisty padesátých let, přihoďme ještě Hanka Mobleyho a máme základní zvukový kánon hry na tento nástroj, řekněme „předavantgardních“ časů. Také Faraòva druhá skladba Black Inside je rytmicky skvěle klusající a swingující, zapadající do koncepce Frašovy hudby, opět s hlavním sólem tenorsaxofonu. Ten improvizaci žene k expresivnímu závěru, v němž slovo přenechá pianistovi. V Blues After Showers otvírá dvojhlas a dialog saxofonu s piánem bohatě rozvíjenou melodii, pod níž exploduje Jeff „Tain“ Watts a hudbu zklidní až čitelné bluesové sólo Faraòvo. Silent Yearning je pomalá skladba v atmosféře „’round midnight“ a závěrečnou Dark Side do nálady uvede krátkým prologem basa Josefa Feča. Ten spolu s Wattsem vytváří spolehlivý rytmický spodek celého alba. Hudba Frašova kvarteta je zdařilá svou návazností na to nejlepší z jazzu šedesátých let, příjemně překvapí také autorsky. Výjimečně vzdávám hold grafickému nápadu ztvárnění obsazení jazzového kvarteta (líc obalu) a souhry kvarteta (uvnitř) Martina Kubáta.

 

Animal Music, 2017, 51:36

 

 

Přidat komentář