Čas od času vznikne improvizační album, které působí jako psaná, promyšleně vystavěná a vyvážená suita, což platí i pro The Art Of Irrigation. Dva uznávaní norští hudebníci už v improvizačním duu spolupracují několik let, netřeba se tedy divit jejich dokonalé vzájemné napojenosti. A, pravda, kombinace jednoho melodického nástroje s perkusemi je natolik „základní“, že nehrozí harmonické střety a protimluvy. Sound alba je přitom plný, bez harmonických děr, neboť trumpetista Arve Henriksen patří k mistrům ve využívání smyček, drónů, oktavéru a harmonizéru a dalších zvuk zmnožujících efektů. K trubce navíc přidává i hlasivky, vyzpívané melodické oblouky i koloratury zpestří působivou improvizaci Vassluke. Terje Isungset zase rád hraje kromě bicí soupravy na plejádu různých perkusí, gongů, zvonků a rezonujících předmětů. A ještě oživuje neprvoplánové patterny, spíše zvukomalebné než pouze rytmické, údery do „bůhvíčeho“ nejen kovového. Ostatně v minulosti se proslavil také hrou na „dočasné“ nástroje vyrobené z ledu, právě on založil kuriózní Ice Music Festival v norském Geilu. A předchozí společné album s Henriksenem stavělo, jak prozrazuje už název World Of Glass (2014), na speciálně navržených skleněných hudebních nástrojích.
Když už pánové pojmenovali album The Art Of Irrigation, umění zavlažování, snadno si můžeme během poslechu dosadit právě onu „vodní“ asociaci. Třeba, představme si, od úvodního okovu spouštěného do studny, přes zvukové mlžení až k velebnému zurčení vody v levádě. Možná právě ona vývojová logičnost navazujících motivů (byť i jen posluchačem podsouvaná logičnost) dává příjemné, náladotvorné, ale nikoliv pustě „ambientní“ nahrávce onen pocit psané suity. Ale zároveň klidně můžeme vyfantazírované asociace vypustit. Uchvacuje už jen čirý hudební prostor, vytvářený typickým „flétnovým“ zvukem Henriksenovy trubky a neobvykle znělými, zvonícími a vibrujícími bicími nástroji.
All Ice Records, 2017, 34:29