A.A. WILLIAMS: As The Moon Rests

Bella Union/PIAS, 2022, 61:24

Od mladé skladatelky a zpěvačky A.A. Williams si vydavatelství Bella Union před dvěma roky hodně slibovalo. Jejímu ještě intenzivnějšímu vpádu na scénu ale neplánovaně zabránila kovidová pandemie. Přesto se niterné desce Forever Blue dostalo velké chvály. „Přeskoky mezi dramatickými okamžiky a tichým napětím ukazují na příbuznost s Chelsea Wolfe a PJ Harvey,“ všímal si mainstreamový Uncut. „Strhující a evokující… šance, že se letos objeví srdceryvnější, komplexnější debut, jsou prakticky nulové,“ přidával se Metal Hammer. Právě ono rozkročení mezi neoklasickou niterností a rozvážným, rockovým tahem na bránu, dělal z debutantky od prvních momentů unikátní záležitost. V loňském roce se autorka připomněla akustickými předělávkami čtyři roky starého bezejmenného debutového EP a také albem Songs From Isolation, na kterém k obrazu svému předělala skladby od jiných autorů (např. The Cure, Radiohead, Nine Inch Nails nebo Nicka Cavea). Všem bylo jasné, že autorka pouze oddaluje netrpělivé čekání na podařený debut. Nakonec jsme na dlouhohrající následovníka nemuseli čekat tak dlouho. As The Moon Rests je po všech stránkách sebevědomější kolekce. Hlasitější. Rockové kytary ve středním tempu se nebojí doom metalově zabouřit, pokud chce Williams využít kontrast smyčců, už nesedí před mikrofonem sama, ale rovnou desetihlavý soubor. Niternost a intimita debutu, natočeného v domácích DIY podmínkách, se naštěstí z po všech stránkách profesionálního pokračovatele nevytrácí. Skladby jako Ruin, Pristine nebo Shallow Water dokáží přinést do rockové nahrávky tolik potřebný kontrast a odlehčení. Podobně je to i s lyrickým obsahem, který vykresluje autorku balancující mezi klidem a destrukcí. „Nemohu zastavit násilí ve své mysli,“ přiznává v Evaporate. „Všechno je tak delikátní / jak vyvažuji nenávist a lásku,“ přemítá v titulní kompozici. Uvěřitelně a hudebně intenzivně.

 

 

 

Přidat komentář