A Bow To Bowie, Jazz Dock, 16. března 2016, Praha

Saxofonista Jakub Doležal má rád hudbu Davida Bowieho, a tak se prostě rozhodl zorganizovat jazzmenskou koncertní poctu zesnulému mistrovi. „Bowieho jsem zaregistroval už jako děcko, díky desce Let’s Dance, kterou měli naši na vinylu. Během let jsem občas registroval, že vydal něco nového, ale až když jsem studoval v Amsterodamu, začal jsem díky spolubydlícímu poslouchat pořádně celé Bowieho desky a zjistil jsem, že jsem to měl dělat už dávno,“ potvrdil mi Jakub. Žádný kalkul, ale upřímná poklona. A z koncertu to bylo cítit. V případě „jednorázového“ kapelníka i jednotlivých interpretů: „Věděl jsem hned, komu zavolat. Zpěváci byli jasní, s rytmikou jsem trochu laboroval a v závislosti na tom se měnila představa o výsledném zvuku. Markétu Zdeňkovou pak dodatečně oslovil Štěpán Janoušek,“ dodal Jakub.
Je až legrační, jak se občas liší očekávání nepoučeného návštěvníka koncertu od skutečnosti. Když mi přišla pozvánka na vystoupení, nic dalšího jsem nezjišťoval a představoval si, že půjde o více méně improvizační jazzové pohrávání s motivy Bowieho skladeb. Nikoliv, Doležalem sestavená parta předvedla písničkový rockový koncert s pevnými aranžmá. Žádné zklamání, samozřejmě! Zálibu v improvisingu jsem ostatně dostatečně ukojil na vydařeném křtu alba Phoenix pánů Nejtka, Hrubého, Honzáka a Šoltise, který v Jazz Docku Bowieho poctě těsně předcházel. A zvolená podoba repertoáru zjevně dokonale seděla návštěvníkům tentokrát opravdu přecpaného klubu.
Ale ne, že by Doležalův „rockjazzový big band“ pojal interpretaci Bowieho nejznámějších písní (The Man Who Sold The World, Life On Mars, Under Pressure, Fame…) pustě konvenčně. Aranžmá se často vyvrbila do velmi zajímavé zvukové podoby. Třeba díky vibrafonu Štěpána Hona (z kapely Groovin’ High), který si hezky přepsal motivy ze Space Oddity. Nebo když nosný riff Let’s Dance hrála tuba Filipa Spáleného. Samotný Jakub Doležal překvapivě nezahrál na saxofon, ten přenechal Petrovi Kalfusovi. Jako svůj nástroj zvolil elektrické piano a překvapivě (a se ctí) se chopil řady pěveckých partů. Jako velmi dobrý zpěvák se předvedl také Jiří Kalousek, jinak mimo jiné kytarista B-Side Bandu. Ovšem „porovnávat výkony“ jednotlivých účinkujících, krom již jmenovaných třeba Veroniky Vítové (Skety) nebo Martina Streška (Šavle meče), není na místě. Přesvědčiví byli všichni. A nevěřím, že se kvůli úspěchu před narvaným sálem rozejdou do revivalových kapel. Ani že Jazz Dock otevře dramaturgii pop rocku. Zkrátka, vydařený zádušní večírek. Bez následné kocoviny.

Přidat komentář