A LOVE SUPREME ELECTRIC: A Love Supreme & Meditations

Cuneiform Records, 2020, 94 min.

I plané spekulace ve stylu „co by bylo, kdyby“ mohou někdy přinést plodné výsledky. Kytarista, skladatel a etnomuzikolog Henry Kaiser (spolupráce Herbie Hancock, John Zorn, Fred Frith či folkrocker Richard Thompson) si začal představovat, co by se stalo, kdyby John Coltrane v roce 1967 nezemřel a podobně jako Miles Davis se pustil do fúzování jazzu a rocku. Kytarista šel ve fantazírování ještě dál: „Věděl jsem, že Coltrane zamýšlel suitu Meditations jako spirituální pokračování A Love Supreme. Co když jsou obě suity jen dvěma částmi jediného vyjádření extatického duchovního stavu?“ Většina lidí by zůstala u pustých úvah, ale Saturnin, pardon, Kaiser svoje divoké nápady realizoval. Založil kapelu A Love Supreme Electric a nahrál s ní materiál dvou legendárních Traneových alb, i když to na první pohled působí jako jasná umělecká sebevražda.

Jenže ono je to přepracování zatraceně zajímavé. Už jenom díky frenetickému nasazení hudebníků. A také potvrzením podtitulu A Salvo Inspired By John Coltrane. Protože tady jde opravdu o inspiraci přiživenou spoustou vlastních nápadů a stavebních prvků. O salvu muziky vypálenou na autorovu počest, nikoliv o pouhou reprodukci díla. Úprava se neomezuje jen na pár improvizací a přidaných sól, přináší rozšíření aranžmá o elektrickou kytaru (samozřejmě úplně jinak pojatou, než byla krátká jazzrocková studie Santanova a McLaughlinova z roku 1973) a elektrifikaci ostatních nástrojů. Také propojení dvou suit do jednoho hudebního proudu působí logicky a soudržně. Jedna věc totiž zůstala autorskou úpravou netknuta: Coltraneova koncepce spirituálního díla. Je prostě znát, že Kaiser a jeho renomovaní spoluhráči saxofonista Vinny Golia, klávesista Wayne Peet, bubeník John Hanrahan a baskytarista Mike Watt (ano, rocker z Minutemen a Firehose, co hrál pěkně razantně i v obnovených The Stooges a hostoval u Sonic Youth) vzali Traneovu klasiku doopravdy za svou.

 

 

Přidat komentář