V listopadovém žebříčku World Music Charts Europe se vedle sebe potkaly ryzí folklor ruské skupiny Otava Yo na místě pátém a elektronické album formace Acid Arab na příčce šesté. Dokládá to, a je to pozitivní zpráva, že evropští rozhlasoví experti na world music, kteří tuto hitparádu sestavují, nehledí na žánrové hranice a posuzují hudbu pouze podle kvality. Projekt Acid Arab má totiž na svém druhém albu co nabídnout.
Skupinu založili v roce 2012 francouzští producenti Guido Minisky a Hervé Carvalho. Na novém albu, které se jmenuje Jdid (čti „džadýd“, arabský výraz pro adjektivum „nový“), skupinu už tvoří pět hudebníků/producentů, ale stejně důležitá je i účast řady hostů: několika alžírských zpěvaček, tuniského producenta zvaného Ammar 808, tureckého hráče na saz Cema Yildize nebo syrského klávesisty Rizana Saida. V jedné skladbě pak hostuje skupina tuarežských žen z Nigeru Les Filles de Illighadad. Cílem bylo vytvořit komunitu hudebníků ze zemí kolem Středozemního moře – od severu (Francie) přes východ (Turecko, Sýrie) na jih (Tunisko, případně Tuarégové jako zástupci Sahary).
Třebaže právě díky účasti zmíněných hostů a jejich pro nás exotickému způsobu zpěvu, případně ladění nástrojů album skutečně patří do škatulky world music, hudební základ je skutečně elektronický. Někde je to temné alternativní elektro jako z 80. let (Malek ya Zahri), někde počáteční beaty připomenou komerční kapelu Technotronic blahé paměti (Was Was), jinde producenti překvapí zajímavým synkopovaným rytmem (Staifia) nebo elektronickými údery evokujícími šamanské bubny (Ras el Ain). Především je však cílem celé producentské pětice všechny hosty na albu pospojovat a zapojit do smysluplného celku, který obstojí nejen v tanečních klubech, ale i při poslechu. Dva světy, které Acid Arab spojuje, k sobě ve skutečnosti nemají tak daleko, jak se zdá. Transovní hudba plní svou funkci v čistě akustické i v elektronické podobě.
Crammed Discs, 2019, 56:28