Acid Mothers Temple & The Cosmic Inferno

nos8Japonská neopsychedelická freakoutová formace Acid Mothers Temple je proslulá především svým programovým eklekticismem, v jehož rámci invenčně zpracovává především hudební díla z období šedesátých a sedmdesátých let. Tento reinterpretující překlad do jejich zběsilého hudebního jazyka, který pod vedením tvůrčího ducha kapely Kawabaty Makoto přetváří nejrůznější vlivy počínaje Karlheinzem Stockhausenem či Terrym Rileyem až po Hawkwind, Ash Ra Temple nebo Univers Zero, se vyznačuje především využitím dlouhých a ostrých kytarových ploch, pronikavého pískotu analogových syntezátorů a zahalených vokálů.
Jedním z jejich četných výletů do minulosti je pocta krautrockovým pionýrům Can na nahrávce DEMONS FROM NIPPLES (Vivo records, 2005, 52:00). Album šestičlenného uskupení s doplněným názvem Acid Mothers Temple & The Cosmic Inferno pokračuje v zavedených postupech, které během své desetileté existence dovedli k dokonalosti hraničící s machou: masivní rytmika se dvěma bicími soupravami určuje valivý rytmický tok, plný melodických ploch tvořených zkreslenými či vazbícími kytarami a jedovatými space-rockovými tóny syntezátorů. Na hudební vzory odkazuje nejvýrazněji do psychedelického oparu zahalený vokál Tabaty Mitsuru, který v první skladbě alba naprosto transparentně cituje zpěváka Can Damo Suzukiho. Druhá skladba nazvaná 5 Second Demon se nese v podstatně tvrdším duchu, zvuk kytar je zřetelnější a celek jednodušší. Dá se bez nadsázky říci, že Demons From Nipples jsou krystalickou hudební akcelerací.
nos9Ve stejné sestavě a se stejným přídomkem nahráli i album STARLESS AND BIBLE BLACK SABBATH (Alien8 Recordings, 2006, 40:43). Jeho tvůrčí zdroje tentokrát naznačuje už název desky – první část Starless and Bible Black odkazuje na album King Crimson a druhá část cituje stejnojmenné debutové album Black Sabbath z roku 1970, jehož obal je parafrázován i na titulní straně alba. Dravý freak-out je zde – podobně jako v předešlém případě – rozložen do dvou hypnotických zvukových ploch, v nichž stojí tentokrát více v popředí sólující Makotova kytara. První skladba, která je opatřena démonickým echem, je podle očekávání jakýmsi mixem art rockerů King Crimson s hard rockem Black Sabbath, v němž se najdou i občasné melodické momenty. Oproti tomu je druhá skladba nazvaná Woman From Hell založena na tvrdém punkovém rytmu doplněném zpěvem a zní zhruba jako kdyby se Gong zkřížil s Melvins.
Acid Mothers Temple patrně nejsou skupinou, která by změnila historii hudby, avšak jejich hudební labyrint plný aluzí, odkazů a citací je velice zábavný a především posluchačsky atraktivní.

Přidat komentář