Duo kontrabasu s pianem není sice nejobvyklejším jazzovým útvarem, ale rozhodně nejde o kombinaci exotickou nebo jakkoli výstřední. Vzpomeňme například dnes už téměř klasickou nahrávku spirituálů Steal Away (1995) v podání Hanka Jonese a Charlieho Hadena. Z poslední doby lze zmínit povedenou kolekci Keithe Jarretta a opět Charlieho Hadena Jasmine z roku 2010 nebo loňské album George Mraze a pianistky Zoe Rahman Unison. Z českého prostředí lze namátkou uvést album Vincence Kummera a Karla Růžičky Soul Serenade (2008) nebo z mladší generace světem protřelého Jiřího Slavíka, který se na albu Repose (2008) se svým kolegou z kapely Fly Agaric, pianistou Fredem Thomasem, rozmáchl i ke dvěma velmi náročným, téměř čtvrthodinovým skladbám. Slavík tvrdí, že basa musí v kapele skladbu ukotvit, a jestliže basista na chvíli opustí svou přirozenou roli, musí jej okamžitě někdo zastoupit. V duu kontrabasu s pianem je samozřejmě práce s rolemi jiná než například v klavírním triu nebo v sestavách s dechovými nástroji. Basista se nemůže spoléhat na kooperaci s bubeníkem a v okamžicích, kdy pianista rozehraje hru spíše harmonicky a rytmicky než melodicky, musí se stát tvůrcem melodie na chvíli hráč za kontrabasem.
Polský hráč na kontrabas Adam Kowalewski mohl k duové nahrávce přistoupit jako se zkušenostmi nejen ze středoevropských a čistě jazzových sestav. V kapele pianisty Piotra Wyleżoła spolupracoval s českým kytaristou Davidem Dorůžkou, ale ve světě se proslavil především jako člen kvinteta houslisty Nigela Kennedyho. K realizaci alba For You, které prezentuje jako své sólové, si do studia přizval zmíněného Wyleżoła. A přestože je Kowalewski autorem pěti skladeb z osmi (dvě jsou převzaté, jednu složil pianista), ve skutečnosti nejde o jeho sólovou prezentaci, nýbrž skutečně o album duetů.
O náladě celého alba a dělení rolí mezi oba hráče vypovídá poměrně dost již úvodní skladba Cause I Love You. Začíná jako klavírní balada s doprovodem kontrabasu. Až po chvíli přebírá Kowalewski iniciativu a vyžene melodii do relativně vysokých poloh, v nichž jako by suploval kytaru. Přesto nechává kolegovi dos-tatek prostoru, aby rozvíjel základní motiv v polohách ještě vyšších. Celé toto předávání vůdčí role a její dobrovolné opouštění se děje naprosto přirozeně, v nekonfliktní melancholické náladě, která je charakteristická pro celé album. For You není duelem dvou hráčů, kteří by se snažili exhibovat v improvizovaných sólech. Spíše jde o ukázku dokonalé kooperace – jako když si dva lidé navzájem pomáhají nést těžké břemeno a přitom dokážou šetřit silami tak dobře, že ani jednou neklopýtnou.
Z poklidné atmosféry alba, která bohužel chvílemi hrozí přerůst v opakování motivů a ve zbytečné natahování skladeb, posluchače bezpečně vytrhne jediná autorská skladba Piotra Wyleżoła White Water. V ní se totiž kontrabas přece jen pokusí o jakýsi tichý odpor. Basová linka jde zdánlivě do kontrastu s klavírním motivem a místy nenápadně probublává na povrch. Ještě výraznějším vytržením ze stejnosti je Kowalewského Shosha’s Dance s kontrabasem použitým jako perkusní nástroj. V důsledku v této skladbě i piano zcela přirozeně míří do rytmičtějších poloh a pánové tak naznačují, že mohou nabídnout mnohem širší škálu vyjadřovacích prostředků, než by se zdálo ze zbytku alba.
Proč však chtít od pánů Kowalewského a Wyleżoła něco jiného, než co se rozhodli nabídnout? I mlhavá fotografie na obalu a celková strohost digipacku (uvnitř pouze fotografie, názvy skladeb a jména autorů, nikoli už například stopáže) ladí s melancholickou náladou nahrávky. Nahrávky, která ani ve složení kontrabas a klavír není novátorská, ale rozhodně se příjemně poslouchá a nás, kteří máme slabost pro jazzový kontrabas v jiné než čistě doprovodné roli, potěší.
Hevhetia, 2013, 68:29
