Looking For Something A Little Different? Právě tak se jmenuje album Adam Simmons Quartetu (ASQ) z roku 1996. Kupodivu patří v Simmonsově tvorbě k těm ,nejklasičtějším‘. Je to moderní jazz se spoustou nápadů, náladotvornými melodiemi a pozitivním feelingem. 
Ukazuje však pouze jednu z mnoha tváří tohoto mimořádně nadaného hráče na všechny druhy saxofonů, japonskou bambusovou flétnu šakuhači, ale i fujaru, který se narodil 22. září 1970 na předměstí australského Melbourne a v letech 1990–1992 absolvoval ve svém rodném městě na Victorian College of the Arts bakalářské studium hudební performance a improvizace. O deset let mladší opus ASQ s názvem Metamorphosis, natočený ve zcela identické sestavě, tedy s klávesistou Andrewem Ogburnem, basistou Simonem Starrem a bubeníkem Mattem Earlem dokazuje, že protagonista pochytil na svých hudebních i pozemských cestách řadu dalších podnětů a dokáže je včleňovat do všech svých projektů. Ve skladbě Lullaby tady můžeme slyšet právě fujaru, kterou si Adam koupil v Trenčíně. Příběh, který se k této koupi váže, je ostatně pro Simmonse zcela signifikantní. Sám ho vypráví takto: „V červenci roku 2004 jsem se stal finalistou Freedman Fellowship Awards, což je cena, na níž musíte být nominováni, dát dohromady návrh, co byste vlastně chtěli dělat, pokud dostanete peníze, a natočit demo CD. Pokud jste vybráni jako nejlepší ze čtyř finalistů, máte příležitost hrát v opeře v Sydney. Sice jsem nezvítězil, ale zaujal jsem ty správné lidi natolik, že mi udělili speciální cenu, tudíž jsem mohl svůj projekt realizovat. To znamenalo, že jsem odjel na měsíc do New Yorku, kde jsem studoval saxofon u Elleryho Eskelina (mj. spoluhráče Joeye Brona, Gerryho Hemingwaye nebo Jima Blacka – pozn. aut.) a dirigování u Lawrence ,Butche‘ Morrise. V New Yorku se obě moje šakuhači pokazila, protože neunesla změnu klimatu a popraskala (později jsem je poslal zpět výrobci a teď jsou již šťastně opravena). Tak jsem byl nucen zasednout k internetu a začít hledat, kde bych si mohl koupit alespoň plastovou náhradu – existují i takové, které znějí opravdu dobře a nestojí to moc. V průběhu surfování jsem našel adresu www. fujara. sk a docela mě to zaujalo. Pak jsem odjel do Polska, kde už jsem předtím hrál, abych tam hledal nové kontakty. Jednoho dne jsem se odtamtud vydal na osmihodinovou cestu do Trenčína. Přijel jsem někdy mezi jednou a druhou ráno a už mě čekal Tomáš Kováč, který mě vzal s sebou domů, kde jsem okamžitě usnul. Po probuzení jsem strávil celý den zkoušením jeho fujar, trochu jsem ho učil na šakuhači (měl úplně stejné plastikové jako já) a hrál jsem si s jeho dětmi. Pak mě nakrmil a v jedenáct večer jsem naskočil do vlaku a vrátil se do Varšavy se svou novou fujarou! Od té doby ji používám při všech svých sólových vystoupeních.“
Projekt, s nímž Simmons soutěžil, dostal název The Creative Music Ensemble (CME) a původně v něm kromě dirigenta působil jeho souputník Andrew Ogburn a muzikanti ze Sydney, později dostal melbournskou verzi. Vše vychází z principů, které používá právě Lawrence ,Butch‘ Morris. Simmons to vysvětluje: „Začínal jsem se sólem, duetem, kvartetem, až po devítičlenný soubor. Ale nechtěl jsem to oddělovat, nýbrž vytvořit jednolité těleso, které by ukazovalo různé aspekty těchto možných kombinací. Pro mě je CME spíše koncept s variabilní sestavou než daná kapela.“
V roce 2005 vystoupili CME na Melbourne Jazz Fringe Festivalu a Half Bent Festivalu v šestnácti- až osmnáctičlenném obsazení. Simmons k tomu dodává: „Pokaždé jsme měli tříhodinovou zkoušku, abych mohl muzikantům vysvětlit dirigentská gesta. Ale neexistoval žádný připravený materiál, struktura nebo myšlenka. Vše vznikalo až na pódiu. Já ty věci iniciuji, ale hudebníci sami přetvářejí moje informace a sami se rozhodují, jak 
odpovídat na mé instrukce. Já to potom jen koriguji. Je to záležitost vzájemné důvěry obou stran. Není to hra ve stylu Johna Zorna, ale skutečně vzájemná spolupráce. Miluji svobodné hraní, ale rád ho provozuji s muzikanty, kteří mají vlastní představu o stavbě a jsou schopni ji rozvíjet – pak to může být zajímavé. Jinak mám pocit, že svobodné hraní se může stát samo sobě svým největším nepřítelem a upadnout do zaběhaných postupů a klišé, než aby bylo opravdu ,free‘. Takže dirigování umožňuje jednotlivcům přinášet do hudby svou vůli, ale zároveň ty věci korigovat a řídit, což není v naprosté free tvorbě asi možné. Na Jazz Fringe jsem chtěl přivést na jedno místo lidi z různých oblastí, v nichž jsem působil, tudíž většina muzikantů spolu nikdy dřív nevystupovala. Každý měl jiné zázemí, především to byl svět jazzu, ať už mainstreamového nebo experimentálního, některým bylo přes čtyřicet, jiní byli okolo dvacítky. Ale třeba steel kytarista Graham Lee je z rockové kapely Triffids a zpěvák a perkusista Valanaga Khoza je z Afriky. Jsou to velice otevření muzikanti, ale rozhodně bych je nenazýval jazzmany. Prostě mě zajímalo skloubit nejrůznější vlivy.“
Jedním ze členů melbournské sestavy byl také trombonista James Wilkinson, s nímž v roce 1998 na stoupil Adam Simmons také do ka pely Bucketrider a vnesli tam jazzovější cítění (viz profil v UNI 2/2006). A v baterii trumpetistů nechyběl ani Eamon McNelis, který je zase členem Adam Simmons Toy Bandu. Tato veselá osmičlenná partička vydala v roce 2006 u labelu Dr Jim’s Records album Happy Jacket s šestnácti skladbami a skladbičkami (v délce od osmi vteřin do necelých osmi minut), kde se kromě normálních nástrojů uplatňují v hojné míře nejrůznější hračky. Celé je to opravdu povedená taškařice, kde se dechové nástroje mísí s kníkáním gumových zvířátek a zvuky zpívajících plastových vláčků a vše doplňuje úderná rytmika. V Toy Bandu působí také saxofonista Ben Carr, s nímž zase Simmons hraje v triu New Blood, kde je doplňuje bubeník Will Guthrie (viz profil v UNI 8/2005). Jejich opus Heavy Water vyšel na Simmonsově vlastním labelu FATRain Music v roce 1999 a přináší vskutku kongeniální spojení dvou bučících, bzučících a štěkajících saxofonů a složitě strukturovaných masivních i filigránských perkusí.
V neposlední řadě je třeba připomenout i první australské nezávislé jazzové DVD 3 Concerts, kde se kromě ASQ objevuje také Simmons v duu s německou pianistkou Ursel Schlicht a následně i její kvartet z vystoupení na Melbourne Women’s International Jazz Festivalu v roce 2003. Obrazová stránka není nijak překvapující, je to prostě záznam koncertů natočený na několik kamer, ale každopádně zprostředkovává skvěle atmosféru živého hraní.
Ke svým pětatřicátým narozeninám se chystá Adam mezi 28. zářím a 14. říjnem tohoto roku uspořádat na popud klubu Bar Open (www. baropen. com.au) festival kapel, v nichž kdysi hrával nebo v nichž dosud působí. A tak jen letem světem ještě doplňme jeho stylové rozpětí: Crun chy Fungus (jazz/funk), The Bo xing Tostados (ska/ punk), The Fat Thing (inspirováno kapelami Nirvana, Jane’s Addiction a Sonic Youth), The Valiants (R&B), Through To Cacique (latin band), Compared To What (acid jazz/groove) či Des Peres (techno/dance). A ještě připravuje velký koncert minimálně padesáti, možná ale i sta saxofonistů a CME hodlá přetvořit buď do menší akustické podoby s flétnami, nějakým bluegrassovým hráčem a dalšími vychytávkami nebo naopak ve velký orchestr. Výčet Simmonsových aktivit tímto zdaleka nekončí, takže se k němu jistě ještě někdy vrátíme.
Diskografie (stručný výběr): Etudes (FATRain Music 1999)
The Adam Simmons Quartet: Looking For Something A Little Different?
(New Market Music 1996)
Metamorphosis (Sound Vault Records 2006)
New Blood: Heavy Water (FATRain Music 1999)
Adam Simmons Toy Band: Happy Jacket (Dr Jim’s Records 2002, 2006)
Bucketrider: (viz UNI 2/2006)
DVD: 3 Concerts (Kostas Metaxas Recordings 2004)
zbytek viz: www. adamsimmons.com
Foto archiv