Afro Yaqui Music Collective: Maroon Futures

Neuma Records, 2021, 44:46

Hlavními personami patnáctičlenného multikulturního bandu z Pittsburgu jsou pěvkyně Gizelxanath Rodriguezová, Hugo Cruz (perkuse), Jin Yang (čínský loutnový nástroj pipa, pentatonicky laděný citerový ku-čeng) a šéf Ben Barson (baryton saxofon). Rodriquezová je Američanka s krví starobylého indiánského kmene Yaqui ze severního Mexika a Afro v názvu sedí z prolínání jazzu, funku, latiny a hip-hopu díky kubánskému bubeníkovi Cruzovi. Jin Yang vnáší do mixu asijský přídech a široká škála dalších hráčů dodává ještě další prvky, což z AYMC dělá jednu z nejglobálnějších kapel. 

Hudba má jádro v syntéze latinofunku, čínské opery, swingu, domorodých kultur všech koutů planety, se silnými vokály a saxofony. Rodriguezová má k ruce, ehm hlasivkám, dvě mistrovské zpěvačky: Charlotte Hill OʼNeal a raperku Nejmu Nefertiti aka EmCee. Barsonův barysax tu funguje v roli zdvojující funky basy, jindy je součástí sekce posílené o saxofonisty Rogera Romera, Daro Behrooziho (oba tenor) a Aleca Zandera Redda (alt). V rytmické sekci Cruze doplňují Beni Rossman (baskytara) a Julian Powell (bicí), harmonie vedou i vlní kytarista John Bagnato a klávesák s jasně coreovským vlivem Randraiz Wharton. Byť z většiny usazené na latinskoamerickém podloží, ba i chlípně erotické tango v La Cigara, kousky vzletných partů připomenou kosmikjazz jupiterského velekněze Sun Ra. Přes megahustotu rytmických i harmonických zvratů vlastně fascinuje ta nezastavitelná jízda-síla. Pozitivní, nutno podotknout. Anglické texty jsou enviro-politické, podporují práva původních obyvatel a ochranu životního prostředí, v mnoha se ovšem objevují i jiné jazyky – album otevírá skladba Nonantzin pro Matku Zemi, která propojuje jazz-funk se starobylým jazykem nahuatl, jenž sám o sobě je příkladem předkolumbovské bazální mateřské společnosti. Zavírák Insurrealista to celé shrne, kapela exploduje, hoří v jednom/společném ohni žánrů, jazyků, metafor jemnomihotání a hustých groovů.

Přidat komentář