Aigel – Mezi outsidery zákony džungle neplatí

Uvěznění partnera tatarské zpěvačky a básnířky Ajgel Gajsiny a pocity nespravedlnosti vedly ke zrodu drsných a temných textů a hiphopového projektu AIGEL, který po třech letech na scéně a třech albech 1190, MuzykaEden sklízí nadšené ohlasy doma i v zahraničí. Druhou polovinu AIGEL tvoří známý petrohradský hudebník Ilja Baramija, oba pak v rozhovoru zavzpomínali na své hudební začátky a reflektují současnou ruskou hudební scénu. AIGEL se poprvé představí v České republice. Speciální koncert a debata s umělci proběhnou v prostorech DOX+ ve dnech 1. – 2. října.

 

Dnes jako AIGEL vyprodáváte kluby, na YouTube máte miliony zhlédnutí, přitom vaše tvorba rozhodně nespadá do mainstreamu. Co vás k hudbě přivedlo?

Baramija: Když jsem byl v první třídě, táta koupil japonskou věž – kazety, vinyl, radio. A také sehnal v té době (roku 1980) speciální vinyly, které obvykle nebyly dostupné v sovětských obchodech – Donnu Summer, Boney M a další. Později jsem se u přátel naučil nahrávat hudbu na kazety. Když se začaly v SSSR vyrábět první kazetové přehrávače, okamžitě jsem jeden koupil. Od té doby pořád něco poslouchám. Ale sám jsem začal něco nahrávat až v roce 1997, kdy jsem se naučil pracovat s drum machine a hudebním softwarem DAW.

Silně na mě zapůsobil rozvoj anglické elektronické scény 90. let. Labely jako Warp, Ninja Tune. Aphex Twin, Autechre, Coldcut, bristolský sound – Massive Attack, Portishead. Таké The Future Sound of London, The Orb. A také to, co se dělo s hip hopem na začátku devadesátek – například Public Enemy. Tedy když se techno stalo nejen taneční hudbou, ale i muzikou do sluchátek, tancem myšlenek, nejen těla. A co je důležité, takovou hudbu bylo možné vytvářet u sebe v ložnici na počítači. To byl počáteční impuls, který trvá doteď.

Gajsina: Mě chytila hudba také v dětství – dokončila jsem hudební školu, od mala jsem vymýšlela písničky. Když se u nás objevil první nahrávací magnetofon, nahrávala jsem na kazety své písně s klavírem. Potom se začaly šířit první karaoke hudební věže s opravdovým mikrofonem, já už ovládla hru na kytaru a natáčela trochu serióznější skladby. Jelikož jsem vyrůstala na malém městě, neměla jsem kolem sebe dlouho tvůrčí prostředí, ale dostala jsem se do skupin přátel, milovníků hudby, a začala kupovat pirátské kazety s rockem, oficiální u nás tehdy nebyly. Nejvzácnější kusy jsme si přehráváli jeden od druhého. Během studentských let se mi otevřela elektronická scéna a doteď je pro mě divně neobyčejná elektronika nejinspirativnější ze všech hudebních žánrů.

Uvěznění partnera tatarské zpěvačky a b . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář