Když na jaře 2003 došlo k obnovení Aktualu, bylo to něco zcela nečekaného. Neplánoval to vlastně ani Milan Knížák; ostatně koncert se tehdy konal pouze jednorázově, u příležitosti vydání starých nahrávek na CD Atentát na kulturu. Za patnáct let, která mezitím uplynula, nakonec Aktual natočil dvě studiová alba (Děti bolševizmu a Chovám v kleci bolševika) a kromě nových verzí starých skladeb publikoval i několik novinek. Odehrál další koncerty (mezi nejlepší patřilo vystoupení v Divadle Archa, na festivalu 10 let Guerilla Records), loni se Aktual dokonce vydal na turné k padesátému výročí svého založení. Právě vycházející CD je kombinací studiových nahrávek osmi nových písní a záznamu loňského koncertu na festivalu Valašský špalíček.
Původnímu Aktualu se za pět let existence (do roku 1972) podařilo vystoupit pouze osmkrát, takže je hned jasné, že druhý život skupiny je daleko delší a z hlediska bezprostředního dopadu taky úspěšnější. Zároveň však nutně zůstává ve vleku té staré legendy: Knížák těžko může opustit svou tvůrčí metodu z přelomu 60. a 70. let, to už by byla jiná kapela. Muzikanti se kolem Knížáka dost střídají – Aktual 2017 se tak personálně od předchozích sestav značně liší. Samozřejmě se drží stanoveného pojetí pod Knížákovým vedením, ale lze si všimnout mnoha drobných interpretačních posunů.
Když kapela, která má punc legendy, sezve jednou za čas příznivce a dá si na přípravě koncertu záležet, vlastně to skoro ani nemůže dopadnout špatně. Když se však na turné postaví před festivalové publikum, které evidentně přišlo s jinými očekáváními, je to úplně jiná situace. Loni v červnu ve Valašském Meziříčí to Aktual určitě neměl lehké: příznivců bylo v sále nemnoho, zato demonstrativně odcházejících diváků hodně. Záznam přitom dokumentuje, že soubor tehdy odehrál dobrý koncert: ale takto vyhraněná tvorba vždycky bude víc lidí popuzovat než přitahovat. V tom se Aktual za těch padesát let nezměnil.
Guerilla Records, 2017, 74:16