RŮZNÍ INTERPRETI: Jiná hudba pro kocoura Vavřince
Komiksy představují fenomén, který má často dlouhodobý dopad, a to i mimo oblast žánru. Stačí si vzpomenout na sochy Nadína Ospiny z jeho série Předkolumbovský pop, kde v duchu mayské, aztécké a incké kultury ztvárnil Snoopyho a Simpsonovi. Vlivy se projevují i v hudbě, a nejde jen o to, že v South Parku znějí písně, které pro něj kapely speciálně napsaly, což má kromě vyjadřovaného souznění hlavně komerční efekt, na kterém vydělávají obě strany. V hudbě se však objevuje i přímá inspirace, jako když trumpetista Wynton Marsalis nahrál album Joe Cool’s Blues, které je poctou televiznímu pořadu Charlie Brown, ve kterém hrál klíčovou roli pejsek Snoopy. Marsalis nejen nahrál klasické melodie doprovázející animované krátké filmy série, ale taky vytvořil i vlastní kompozice přibližující se jejich duchu. Že se ale něco takového objeví i v české kotlině, to by mě nenapadlo. A už vůbec ne v případě kocoura Vavřince a jeho přátel fenky Otylky, kozlíka Spytihněva a pašíka Mojmíra, který rozhodně neměl popularitu své špatné kopie, infantilního Čtyřlístku.
Přesto k padesátým narozeninám zrzavého kocoura vzniklo album Jiná hudba pro kocoura Vavřince, ke kterému jsem přistupoval se značnými obavami, a nejen proto, že jsem v době jeho vzniku hltal v Ohníčku úplně jiný komiks – Rexe Stara. Nemám rád kompilace kapel, protože jen málokdy všechny zapadnou do konceptu, ale ještě víc jsem se obával, že by mohlo jít o jakýsi účelový pseudoprojekt, kdy bude společné téma neuměle zakrývat, že jde o výběr z nahrávek různě spřízněných kapel, které nemají s tématem nic společného.
Obavy však byly liché, i když se nikdo nepokusil dát novou podobu hudbě Oty Navrátilíka, která doprovázela večerníčkovou podobu Vavřince v duchu takových Sex Mob. Všichni ale složili písně přímo pro projekt a snažili se po svém pojmout a přiblížit svět kocoura Vavřince. Něco dopadlo lépe, něco se tak úplně nepovedlo, ale výsledek je nadprůměrný, má osobitou poetiku odvozenou z komiksu i něco z rané sci-fi. Do konceptu alba přitom zapadají i vysloveně experimentální nahrávky Jana Faixe, Júlia Fujaka nebo Petra Vrby s Tomášem Procházkou.
Mnohé skladby jsou inspirované některými z příběhů komiksu, jako je tomu u Zubů nehtů a jejich Kdo tam bude dřív, nebo se v nich alespoň objevují repliky, na kterých vysloveně stojí Sen kocoura Vavřince Jaroslava Kořána.
Vysokou laťku nasazují už v úvodu Květy, jimž se podařilo propojit svou poetiku s poetikou Kocoura Vavřince, přičemž jim stačilo jen citovat názvy jednotlivých knížek o čtveřici zvířecích přátel. V podobném duchu se nesou i Zuby nehty, a i undergroundový Podzemní orchestr BBP odlehčil svůj sound a přidal na hravosti, když více využil zvonkohry a flétny.
Povedené a většinou stylově citlivé jsou i instrumentálky, a to nejen v případě jazzově rozverného Kozlíka Spytihněva od Limba, ale i u výborné Ostřanského Hry na schovávanou. Július Fujak ve Vavřincových fúzoch v nitrianských kríkoch použil terénních nahrávek, Ivan Palacký rozehrál v Luzném těla sklonu pletací stroj a hravost si zachoval i Vrba s Procházkou v Careful With That Cat, jen u názvu mám pocit, že je parafrází pinkfloydovského Careful With That Axe, Eugene, stejně jako bude vypůjčený název skladby Noch Fanfrnoch Orel nepřistál, jen nevím, zda ze stejnojmenného filmu, z knihy o úletu Rudolfa Hesse nebo z přistání prvního člověka na Měsíci.
Nevadí ani občasná mírná vybočení, oživením je Ach kocoure kocoure Romanovské, Tichého a Hrubého s lidovými názvuky nebo ambientní Trubka je kouzelný nástroj Michala Kořána, který využil dechového syntezátoru EWI a dodal desce potřebné zklidnění. S osobitým přístupem pak přišel Pavel Richter v Mojmírově snu, kde popisuje zpracování poraženého vepře – pravda to už nemá s původním komiksem mnoho společného.
Přesah albu dodává závěrečná píseň Miroslava Wanka a Jakuba Čermáka O původu Kocourů Vavřinců, která popisuje čas zrození barevného komiksu v černobílé době šedesátých let, kterou zadusily sovětské tanky. Jen si nejsem jist, zda varování před opakováním situace není už trochu mimo rámec projektu. Jedinou další výhradu pak mám k jisté zvukové roztříštěnosti, čímž nemám na mysli, že každá kapela má svůj osobitý zvuk a pojetí, jako spíše velmi rozdílné způsoby míchání. Ultra lo-fi zvuk až příliš vyděluje Dřevěné pytlí v jutových uhlích stejně jako to dělá příliš nadupaný zvuk s Vosm Petra Komára Soudka, ale to už je jen drobnost.
https://poli5.bandcamp.com/album/jin-hudba-pro-kocoura-vav-ince
Polí 5, 2017, 70:29