Album měsíce: Donella Del Monaco, Paolo Troncon, Opus Avantra Ensemble/Rosa Rosae

Diplomovaná architektka Donella del Monaco byla odmalička obklopena hudbou. Její otec Marcello i strýc Mario jsou operní tenoři. Od nich se učila techniku zpěvu. Za studií na univerzitě v Benátkách si zamilovala tradiční místní folklór, hlavně starobenátské písně i nářečí,čehož pak bude vycházet celou svou hudební kariéru. Od samých začátků, vedle tradičního operního repertoáru (mj. Bohéma, Kouzelná flétna aj.), je Donella pravým průzkumníkem na poli nejroztodivnějších tonálních či expresivních možností hlasu a vytváří osobitou, unikátní, „odlišnou“ uměleckou cestu, nebo chcete-li polohu, zpěvačky-autorky-výzkumnice jak v užití tradiční benátské kultury, tak především v hudebních avantgardních přístupech. V roce 1974 založila experimentální soubor Opus Avantra (avantgarda / tradice) se záměrem sloučit a propojit vlivy různých hudebních oblastí od folku-folklóru a popové kousky přes progresivní avant-rock, improvizace až po ryzí experimenty (mj. skvělá CD Schönberg Kabarett, Chansons Satie nebo Elliott Sharp´s Em/Pyre, naposledy pak Venetia & Anima). Opus Avantra můžeme pro jeho naprostou originalitu považovat za světově jedinečný projekt, pod jehož hlavičkou se pořádají i workshopy a semináře o nových přístupech v hudbě a interpretaci.

 

Nové album je stejně jako předchozí Venetia & Anima společným projektem Donelly a skladatele Paola Troncona. Je méně, řekněme, progrockové (naplno pouze v písni Cyrclesříznou kytarou hostujícího rockového veterána Alberta Radiuse), přináší spíše podivný, hravý kabaret, propojený s exaltovanou jazzovou operou. Piano a klávesy, kostelní varhany, akordeon, cello, saxofony, bicí, rocková kytara, různé perkuse i flétna duduk. Donellin zpěv od nebeské křehkosti i křesťanské mystiky po ječivý exorcismus. Píseň Nuvole Bianche značí pochybnost zamilovanosti stavěné na nejasných kódech samožerství. Pi GrecoCyrcles jsou inspirovány starověkými lidovými písněmi o Panně. Hudebníci spolu s pěvkyní toto „čisté“ téma plní hustou atmosférou chlípné tělesnosti. Sceleratus pak vyvolává temnou strunu ďábla, která je v každém z nás, teď jen se bát, kdy se probudí. Rosa Rosae – růžová růže jako symbol lásky zároveň evokuje růženec oddanosti. Hovoří o lásce v jejích dvou formách – posvátné a světské. Dodal bych ještě třetí – neústupné. V hudbě (i textech) se tyto aspekty prolínají a místy negují jeden druhý. Vento del Nord se obrací k pocitu nutnosti vnitřní obnovy duše a lehce nás unáší do kontemplace. V Aurea Lyra je motivický základ převzat ze sbírky raně středověkých latinských písní Carmina Cantabrigiensia (tzv. kodex Cambridge Songs, uchovávaný univerzitní knihovnou v Cambridge) a je nádherně optimistickou oslavou jarních nocí, znovuzrození a posvátné lásky. Ineffabile realtà (Nevyhnutelná realita) v kruhovém haiku album uzavírá. Pronásleduje nepolapitelnou fikci, ale zůstává pouze skutečnost – nezvratná realita.

 

 

 

 

M.P. & Records, 2019, 39:17

Přidat komentář