Album měsíce: Roscoe Mitchell and Ostravska Banda/Distant Radio Transmission

Wide Hive Records, 2020, 52:12

Devětasedmdesát let mladý, stále invenční a odvážný skladatel, saxofonista a flétnista Roscoe Mitchell už v minulosti s Petrem Kotíkem spolupracoval. Český dirigent, skladatel a po přesunu do USA důležitý představitel newyorské avantgardy se podílel na dvou kompozicích Mitchellova alba Not Yet – Six Compositions (2013). A protože je pan Kotík v současnosti také uměleckým vedoucím špičkového orchestru zaměřeného na novou hudbu Ostravská banda, potkaly se ideály Downtownu s nápady spoluzakladatele Art Ensemble Of Chicago a zásadní figury jazzové avantgardy částečně i na zdejším písečku. A znovu potvrdily také výjimečnost mezinárodně uznávaného ostravského ansámblu.

Interesantně působí už vznik titulní dvacetiminutové kompozice Distant Radio Transmission. Původně ji jako volnou improvizaci zaznamenali Roscoe Mitchell, Craig Taborn a Kikanju Baku na album Conversations I (2014). A představa, že by mohl tenhle členitý, pravidelnostem se vzpírající, z kouzla okamžiku a náhody povstalý „free“ kus někdo fixovat do not, reprodukovat, natož k němu napsat orchestraci, by působila pěkně absurdně… dokud přesně tohle Mitchell neudělal. S pomocí jazzového saxofonisty Stephena P. Harveyho, který pomohl s transkripcí původní nahrávky, a „soudobého“ skladatele Johna Iverse, který přispěl k aranžmá. Mohlo by se zdát, že svazovat do not svobodný tok kompozice v reálném čase, a ještě ho zastavět do orchestrální zvukové zdi, je jako smiřovat oheň s vodou. Ale funguje to a občasný výtrysk žhavé páry přispívá k dobru věci. Především, orchestr nepřehlušil impresionistický, sférický dojem z hudby. Muzika stále „mluví“ abstraktně, v duchu předlohy, bez vnucených mustrů a konkrétních zvukových nápovědí. Nepředimenzovaná orchestrace jí pouze dává sevřenější tvar. Kontury pak postupně vykresluje a zostřuje, vedle tónu autorova relativně nezvyklého sopraninového saxofonu, také vokální part, interpretovaný barytonistou Thomasem Bucknerem.

Album doplňují tři Mitchellovy komorní kompozice v pestrých interpretacích. Nonaah Trio vzniklo dokomponováním úvodní krátké skladbičky alba Solo Saxophone Concerts (1974) a jeho interpretaci svěřil autor flétnistovi Johnovi C. Savageovi a dvěma dámám, hobojistce Catherine Lee D. Mus a klavíristce Daně Reason. Novým provedením již známých skladeb jsou i snímky Cutouts For Woodwind Quintettřívětá suita pro sólové piano 8.8.88. Právě „Osmičky“ mohou působit novátorsky i kontroverzně, záleží na vkusu či předsudku. Zatímco první provedení nahrál v roce 2011 klavírista Stephen Rush, tentokrát nechal Mitchell naprogramovat kompozici pro Disklavier. Tedy pro elektromechanickou mašinu, skutečný klavír s kladívky obsluhovanými skrz elektronické senzory programem umožňujícím „započítat“ i lidský faktor. Po pravdě, nevědět to předem, nepoznal bych rozdíl. A nic to nemění na faktu, že album je cenné už jen jako Mitchellova skladatelská vizitka.

 

 

 

Přidat komentář