Album měsíce srpna

RICHARD THOMPSON
Still
Proper Records, 2015, 50:50

album_mesiceRichard Thompson: Still
Richard Thompson je všechno jiné než Still, nehybný. Loni přehrál nejzdařilejší výsledky svojí písničkářské práce jen sám s akustickou kytarou na album Acoustic Classics, předloni se opřel do elektrické kytary v syrovém power triu na výstižně pojmenovaném titulu Electric. Letos se pohybuje ve zdánlivě obvyklých vodách někde mezi těmito póly, v charakteristických folkrockových aranžmá, jejichž pravidla kdysi jako člen skupiny Fairport Convention spoluvytvářel. Ale přece tu slyšíme něco nového. Žák pomohl učiteli. Produkci alba totiž dostal na starost Thompsonův velký ctitel Jeff Tweedy z kapely Wilco a točilo se v Tweedyho domácím studiu.
Tyhle dva světy si rozumějí. Mladší alt countryrockový písničkář totiž naprosto ctí identitu a sound toho staršího folkrockového. Ale zároveň jakoby kytarista Wilco Thompsonovu hudbu podtrhl. Rozumí jí tak dobře, že dokáže zpestřit a zvýraznit její nejvlastnější rysy. Thompson tu vlastně zní paradoxně mnohem víc jako Thompson než na řadě (byť taktéž zdařilých) nahrávek z posledních let jako Sweet Warrior (2007) či Dream Attic (2010), kde byl autor sám sobě hlavním produkčním. Uvědomíme si to především v přímočarých, rychlých skladbách, slyš neuvěřitelně silný tah All Buttoned Up či No Peace, No End. Zásluhu ovšem mají, krom producentem vyhecovaného Thompsonova hráčského nasazení a Tweedyho zvukové průraznosti, i doprovodní muzikanti. Především dlouholetý písničkářův bubeník Michael Jerome, známý také hraním s Johnem Calem či Blind Boys Of Alabama.
album_mesice_2Důležitější než jejich záznam samozřejmě zůstávají samotné písně. Richard Thompson nenahrává, pokud nemá co říci. Dnešní svět mu ovšem nabízí dostatek témat k vnitřnímu soptění i baladickému rozjímání. Snadno se lze ztotožnit s mistrovým pohledem na ulice plné pirátů v Long John Silver („drazí přátelé, přijměte varování, ne každý pirát se plaví po moři“). Nevím, zda měl básník na mysli někoho konkrétního, ale verše písně Dungeons For Eyes (Žaláře pro oči) o muži s okouzlujícím úsměvem a krví na rukou, kterého bychom měli mít rádi, sedí na lecjakého politika. Zatraceně platí, že mezi snadno dostupnými drogami „ani všechny slzy světa neopraví rozbitou panenku“ (Broken Doll). A v No Peace, No End dokázal autor spojit do jediného textu obžalobu „kde jste byli, když se začaly hroutit zdi a řvát zbraně“ s typickým černým humorem „v muzeu máme prašivou holubičku, připomínku všeobjímající lásky/můžete si ji pronajmout na firemní večeři/ (…) a Ženevské úmluvy se používají jako prezervativ“. Dojde i na osobní témata, třeba v depresivně milostné Patty Don’t Put Me Down: „Říkají, že sbíráš vysušené hlavy, chceš i tu moji?“
Hněv, hořkost či sarkasmus ovšem nejsou jedinými náladami alba. Třeba rozverná melodie Beatnik Walking opěvuje tvůrčí svobodu v duchu On The Road: „Podej mi moje vycházkový boty (…)/jsme na správný cestě, Jacku/nechat to beatnický blues za sebou.“ V All Buttoned Up (dvojsmysl, jako buttoned up bývá označována bytost nemluvná, ale výraz zároveň evokuje někoho zababušeného od hlavy k patě) si starý kocour mlsně, ale překvapivě humorně a nikoliv trapně stěžuje „mám novou holku, nejlepší na světě (…) ale chrání si postel a panenství/ ukrývá všechny půvaby za překříženýma rukama/no tak tomu já říkám plýtvání“. Zní to hloupě? Jenže tenhle bujarý rock’n’rollový výkřik celou desku ještě více zlidšťuje. Thompson není žádný morous, který by dělal l’art pour l’art.
Závěrečná skladba Guitar Heroes je vlastně sentimentálním vyznáním. Ale hezkým. Uznávaný kytarový virtuóz Richard Thompson tu připomíná zase svoje učitele. Mezi obdivnými slokami hraje melodie a sóla ve snadno rozpoznatelném stylu Djanga Reinhardta, Lese Paula, Chucka Berryho, Jamese Burtona a Hanka Marvina. „Břichomluvecký“ či v tomto případě spíše „prstomluvecký“ trik hrát (psát, mluvit) jako někdo jiný je poněkud cirkusácký, jistě. Jenže vyžaduje neuvěřitelnou erudici. Richard Thompson má nejen ji, ale také nezaměnitelný vlastní styl. A novinku Still můžeme klidně porovnávat s jeho dávnými majstrštyky, v tomto případě její název platí: Mistrova inspirace zůstává i po všech těch letech a deskách stále stejná (still). Rozumějme stejně obdivuhodná. O kolika písničkářích můžeme napsat, že se nerozmělnili a nevypsali z podoby? O Thompsonovi bez obav.

Proper Records, 2015, 50:50

Přidat komentář