Alex Campbel

27. 4. 1925, Glasgow, Skotsko – 3. 1. 1987, Tønder, Dánsko. Důležitá alba: Alex Campbell And Friends (Saga 1967), This Is Alex Campbell Vol. 1 & 2 (AD-Rhythm / Tepee 1971), Goodbye Booze (Reca 1975), campbelBig Daddy Of Folk Music (Antagon 1976). Písně, které stojí za to: Been On The Road So Long, My Old Gibson Guitar, Don’t You Put Me Down, Farewell To Glasgow City.
Sám o sobě tvrdil, že je nejnahrávanějším britským hudebníkem. Kupodivu asi moc nepřeháněl – jeho jméno se totiž skutečně objevuje na dobré stovce alb. Potíž je v tom, že dnes už jsou všechna prakticky nedostupná. Doménou kytaristy a zpěváka s mužným hlasem i vzezřením byly anglické a americké zlidovělé balady. Relativně málo přebíral skladby novodobých písničkářů: Don’t Think Twice, It’s All Right, When I Paint My Masterpiece (Bob Dylan), Colours (Donovan), 1913 Massacre, Plane Wreck At Los Gatos, Why Oh Why (Woody Guthrie), Thirsty Boots (Eric Andersen), And The Band Played Waltzing Matilda (Eric Bogle). Vlastní písně psal spíš výjimečně. Byl ale pověstný tím, že upravoval a „inovoval“ texty neznámých autorů: Drinkin’s Ower Risky, Bonnie We Lassie Of Skagen, Mrs McGraw Updated. Dodnes je s ním spojován především protest song Been On The Road So Long, stylem naprosto typický pro šedesátá léta. I když se běžně uvádí, že jde o jeho dílo, ve skutečnosti píseň napsal folkový muzikant Allan Taylor.

Alex Campbell se narodil v roce 1925 v Glasgow, největším městě Skotska. Jeho příbuzní pocházeli z Hebrid. Během jediného roku mu na tuberkulózu zemřeli oba rodiče i dvě sestry. Tedy, tak zní oficiální verze. Podle jeho syna to ale bylo jinak: Alexův otec Archibald se prý jednou v noci vrátil z hospody a do krve zmlátil svou těhotnou ženu. Pár dní nato mu bratři nebohé manželky laskavost oplatili. Do úmrtního listu se pak napsalo, že jde o další z mnoha obětí TBC. Zbitá paní Campbellová odešla na věčnost nedlouho poté… Alex zbožňoval svého dědu, jenž pracoval u koní. I tady však osud zasáhl s nebývalou brutalitou: jednoho dne dupl kůň dědečkovi na nohu tak silně, že se z toho starý pán na smrt roznemohl. Z Alexe se stala hlava rodiny a kromě chození do školy si musel přivydělávat nejrůznějšími pracemi. Přesto se dostal na prestižní střední školu, což u lidí z jeho prostředí nebylo vůbec obvyklé. Po studiích zakotvil v Londýně jako úředník na berňáku. To mu ale vydrželo jen pár let. Po jakési roztržce se starším kolegou (byla za tím žena) Alex místo opustil a začal cestovat. Dostal se až do Paříže a chvíli docházel na Sorbonnu. Zároveň si našel plac na západním břehu Seiny a věnoval se pouličnímu hraní neboli buskingu. Brzy upoutal pozornost místních, a byl tak populární, že se dostal i do pařížských bedekrů. Z té doby pochází fáma, že se vydával za slepého bluesmana. Písničky, které zpíval, se naučil za války doma v Glasgow od amerických a australských vojáků.
Jistý Američan v Paříži, folkař jménem Derroll Adams, mu dohodil pravidelný kšeft ve francouzské kavárně. Doopravdy ale „Big Daddy“ Campbell prorazil až v roce 1960 v Londýně, kde se mimo jiné ochomýtal kolem Alexise Kornera a jeho klubu Blues And Barrelhouse. Spřáhl se s interpretem tradiční anglické hudby Ewanem MacCollem, s nímž se však názorově rozcházel. (MacColl přistupoval ke zpívání lidovek jako purista a neměl rád, když lidé zpívali jiné písně než ty, k nimž místně přináleželi.) Zvláštní vztah těch dvou se nicméně prohloubil, když se MacColl zamiloval do newyorské zpěvačky Peggy Seegerové, nevlastní sestry Petea Seegera. Aby mohla Peggy (tehdy už těhotná) zůstat s Ewanem na Britských ostrovech, souhlasil Campbell, že si ji na oko vezme, čímž odpadne problém s povolením k pobytu. V lednu 1959 se v Paříži konala falešná svatba, načež se Alex vydal po své ose a založil si vlastní, skutečnou rodinu s dívkou jménem Patsy. Po počátečním úspěšném období v londýnských klubech se přeorientoval na jiné evropské země, nejprve Německo a potom Dánsko, kde se usadil. Žil ve městě Skagen a později v Tønderu, kde také začátkem roku 1987 (po mnohaleté léčbě rakoviny hrtanu) zemřel. Dánové si ho dodnes považují, nejen pro desky, které natočil se zdejšími muzikanty. V roce 1995 uspořádali koncert na jeho počest, kterého se zúčastnili Alexovi souputníci Allan Taylor, Iain MacKintosh a Hamish Imlach. Dvojalbum The Alex Campbell Tribute Concert vyšlo o dva roky později.

Alex Campbell (Allan Taylor)
BEEN ON THE ROAD SO LONG

campbel_1I’ve been on the road
So long
Been tired and broke
So long
I’ve been to the south
Where the winds they were warm
Travelling the road of no return
So long

campbel_2And I’ve seen what was war
So long
The ruins and the scars
So long
The mansions of mud
The wounds and the blood
Seen the dying of all that was good
So long

This world’s in a shroud
So long
A mushrooming cloud
So long
The lies and the greed
Of the leaders of men
Those cheats who would take us to war
again
So long.

Yet hope is in me
So long
campbel_3It’s love that I see
So long
The courage and strenght
Of the young men’s smile
The faith that’s in a little child
So long

Yes, I’ve travelled this road
So long
Been tired and broke
So long
I’ve been to the south
Where the winds they were warm
Travelling the road of no return
So long

Alex Campbell (Allan Taylor)
TAK DLOUHO JSEM NA CESTĚ

Tak dlouho
jsem na cestě,
tak dlouho
jsem švorc a ztahanej.
Byl jsem tam na jihu,
kde vane teplej vánek,
tak dlouho
jsem šel do nenávratna.

campbel_34Tak dlouho
jsem měl před očima válku,
tak dlouho
jsem míjel ruiny a zjizvený tváře,
domovy uplácaný z bláta,
zraněný a zkrvavený těla,
tak dlouho
jsem viděl umírat v člověku to dobrý.

Tak dlouho
svět halí závoj,
tak dlouho
roste atomovej hřib.
Lháři a mamonáři,
ti, co všechno řídí,
tak dlouho
ženou lidi do války.

A přece
campbel_5tak dlouho,
tak dlouho
věřím na lásku,
odvahu a sílu,
věřím na mládí
a jeho úsměvy,
na víru malýho dítěte.

Tak dlouho
jsem na cestě,
tak dlouho
jsem švorc a ztahanej.
Byl jsem tam na jihu,
kde vane teplej vánek,
tak dlouho
jsem šel do nenávratna.

Přidat komentář