ALEXANDRÆ: Gaudeamus Omnes

Segell Microscopi, 2020, 35:47

Katalánské duo Alexandræ tvoří Elena Tarrats a Marc Vilajuana. Oba se vedle hudby zabývají herectvím a tancem a také jejich debutové album hudební oblast přesahuje. Ostatně není náhoda, že vznik díla dvojice konzultovala s odborníky z různých oborů: s biologem Roserem Boschem, s odborníkem na management nevládních organizací a ghanským migrantem Ousmanem Umarem a s expertkou na středověkou hudbu Palomou Gutiérrez del Arroyo. Ti všichni jsou spoluautory publikace, která vyšla společně s digitálně šířeným albem. Brožurku duo nabízí na koncertech a vysvětluje v ní svůj koncept, včetně toho, proč nevydává album na hmotném plastovém disku.

Album obsahuje pouhých pět písní, z toho dvě ovšem se stopáží delší než deset minut. Každá ze skladeb se vyjadřuje k některému z palčivých problémů dneška, ať už jde o klimatickou krizi, krizi migrační nebo třeba to, jak v současné době vnímáme smrt. Texty tří písní dvojice navíc přeložila do latiny, což souvisí se zvoleným hudebním jazykem. Ten totiž zčásti vychází ze středověké vokální produkce, přičemž ovšem nejde o primitivní zneužití gregoriánského chorálu jako svého času v projektech Enigma nebo Gregorian. Na podobné srovnání je hudba katalánského dua příliš vrstevnatá a vedle latinských zpěvů (s texty na aktuální témata) obsahuje další samply lidské řeči, nahrávky všedních zvuků (zvonění telefonu) a také vrstvy hudebních nástrojů od piana po decentní elektroniku. Jakkoli jde tedy o album postavené především na lidských hlasech, hudební, obecně zvukový i přímo ruchový doprovod dokreslují atmosféru jednotlivých písní a dodávají jednotlivým výpovědím potřebný rámec.

Album se nahrávalo jednak v kostele, jednak v moderním studiu s použitím nejrůznějších efektů. To vše je součástí zajímavé, zčásti i vtipné, ale ve výsledku vlastně burcující a znepokojivé hry. Tedy opravdu žádný líbivý pseudochorál, ale mnohovýznamová nahrávka.

 

Přidat komentář