ALHOUSSEINI ANIVOLLA & GIRUM MEZMUR: Afropentatonism

Piranha, 2020, 49:59

Kdo umí, ten umí a těmhle dvěma stačil jediný koncert v keňském Nairobi, aby to z jedné vody na čisto s mimořádnou kapelou dokázali. Tuarežský kytarista, leader nigerské skupiny Etran Finatawa a jazzový kytarový virtuóz z etiopského Addis Acoustic Projectu se znali dávno předtím, něco se spolu najamovali, teprve po dvanácti letech je ovšem loni napadlo natočit živé album. Než jsme se to od nich dozvěděli, nenapadlo nás přemýšlet o tom, že by zrovna je mohla spojit pentatonická stupnice. Tvoří přece základ africké hudby a pro všechny muzikanty černého kontinentu představuje něco naprosto přirozeného. Jenomže tisíce kilometrů vzdálené hudební kultury Etiopie a Nigeru toho moc společného nemají, a když se kytaristé poprvé setkali, s úžasem zjistili, že pentatonika jim dává příležitost panafricky se na sebe napojit a hledat paralely. Třeba mezi zvukem jednostrunných tuarežských houslí imzad a jejich etiopskou verzí masenqo, kvílejících v rukách Habtama Yeshambela.

Prvotní poslech vede k domněnce, že albu vládnou rytmy tuarežského kytarového blues a přispívá k tomu Anivollův zpěv v jazyku tamashek, postupně ale doceníte také Mezmurův fantastický vklad, valivý groove odbočující ke složitějším melodickým strukturám, rozvíjeným mandolínou osmdesátiletého Ayele Mamo, aby se vše nakonec stejně slilo do vzrušujícího transu, kdy se doslova překonávají perkusista Misale Legesse s hráčem na basovou lyru krar Antenehem Teklemariamem.

Afropentatonismus má podle muzikantů kontaktovat západní Afriku s východní a to přes všechny hrůzy odehrávající se v Sahelu, znemožňující běžnou spolupráci. Odpovídají tomu Anivollovy texty ve smyslu, že je načase pochopit, že mír nepřinese žádný vítr, ale nutnost, držet se pohromadě a nevěřit každému, kdo přijde a řekne vám, že je tu jen a jen pro vás.

Osm dlouhých skladeb vrcholí strhujícím jamem Isouwad, kdy už publikum opravdu křičí a není těžké si představit, co u toho ještě provádí.

 

Přidat komentář