Allen Ravestine: The Pharoah’s Bee

aleenZvukotvůrce Allen Ravenstine (sám sebe nepovažuje přímo za hudebníka) se dostal do povědomí milovníků avantgardní hudby coby hráč na analogový syntezátor EML v kapele Pere Ubu. Podílel se na jejich prvních nahrávkách, ale odmítl zprvu vystupovat na koncertech, nicméně je sám pilně navštěvoval, a záhy pochopil, že může vlastně provádět své elektronické kejkle i naživo, a tak se stal regulérním členem. Nejdříve měl připravené dané rejstříky pro určité skladby, ke konci již zcela improvizoval. V Pere Ubu působil s přestávkou až do roku 1988, kdy se začal plně věnovat své nové profesi pilota a příležitostně psaní beletrie. V roce 2012 ho pozval současný hráč na syntezátory v Pere Ubu Robert Wheeler, aby se zúčastnil natáčení filmu I Dream of Wires: The Modular Synthesizer Documentary, v jehož rámci nakonec vznikly i jejich společné nahrávky. O mnoho pátků později mu před Vánoci v roce 2014 přišel od producenta filmu Williama Blakeneye balíček, v němž objevil pod stromečkem Moog Theremini, a tak se rozhodl jako vyjádření díků natočit nějaké skladby a poslat je dárci. Ještě než je stačil dokončit, přinesla pošta postupně ještě dva balíky, v nichž se ukrývaly analogové syntezátory Doepfer Dark Energy a Grendel Grenadier RA 9. To už byla opravdová výzva natočit celé album.
The Pharoah’s Bee není rozhodně jen kolekcí nějakých zvukových etud, ale pohrává si hned s několika rovinami. V prvé řadě je to částečně sonda do jakéhosi hmyzího mikrokosmu, který můžeme vnímat vně jako třeba ve skladbě Night in August, která opravdu evokuje nokturní bzučení cvrčků za doznívajícího léta. Víření much opižlávajících zasmrádlé kosti je jasně cítit z Dry Bones a Bug’s Ear zachází ještě do mikrokosmu v rámci mikrokosmu, tedy doslova do broučího ucha. Na druhou stranu nabízí výlety do hudby sfér a bližších i vzdálených makrokosmů (Full Moon, Star Crossed), pohybuje se na neviditelných rádiových vlnách (High Noon Broad Channel) a mapuje ambientní terény (Painted Desert). Ve všech případech nesází Ravenstine nějaké laciné efekty a využívá darované nástroje s invenční úsporností a kromobyčejnou ústrojností. Výsledkem je celkem příjemný poslech, při němž vám sice může někdy lehce lézt mráz po zádech, ale můžete se do něj zcela ponořit a snít. Je to filigránsky vystavěné dílo, kde není nic navíc a při pozorném vnímání rozhodně nenudí.

ReR Megacorp, 2015, 49:40

Přidat komentář