Alternativa 2021

Praha, Divadlo Archa, 13. listopadu 2021

Závěrečný večer letošního festivalu Alternativa přinesl spoustu skvělých hudebních zážitků. Určitým společným jmenovatelem bylo, že první tři vystoupení byly nové konstelace renomovaných hudebníků ve zcela nových souvislostech, které nejsou zaznamenány na žádných oficiálních nosičích.

Projekt Zangezi je volně inspirován stejnojmennou avantgardní superságou ruského literáta Velemira Chlebnikova. Jeho hlavním hybatelem je původem italský, ale v současnosti převážně v Čechách působící multiperkusista Elia Moretti, který pro tuto příležitost přizval zdánlivě nesourodé společenství muzikantů i nástrojů, které však tvoří dokonalou symbiózu. Semikomponované a semiimprovizované představení se pohybuje od kuchyňských vyprávěnek až po astrálně-chrámovou hudbu se spoustou odboček do něžného noise, art rocku, současné vážné hudby a ledasčehos dalšího včetně pop music a narativu. Není to ovšem eklektika v pravém slova smyslu, ale zkoumání možností, které dopadlo na supervýbornou. Další devizou je vizuální stránka, která organicky doplňuje celkový dojem a není jen jakousi efektní berličkou, ale povýšením se vším všudy. Klasické nástroje tu prezentují tubista Jiří Genrt (mimo jiné spolupracovník Orchestru Berg) a harfenistka Ivana Dohnalová (též Ostravská Banda). Zvukové a nesmírně vizuálně působivé gejšlení nejrůznějšího druhu pak obstarávají Michal Rataj a David Bausseron, který si tu občas vystřihne i progrockové eskapády na kytaru. Nad tím vším se vznáší částečně recitace a částečně průzračně znějící vokál Vi Huyen Tran, která střídá civilnost s až nadpozemským projevem. To vše tmelí právě Elia Moretti někdy důraznou hrou na bicí, jindy paličkovými mezihrami. A vizuály, které řídí Keya Singh (občas za pomoci dalších aktérů) to vše násobí.

Francouzská vokalistka a klarinetistka Isabelle Duthoit se na Alternativě představila již v roce 2009 po boku Phila Mintona, kde odhalila svůj nesmírný potenciál, ale každým rokem zraje do nových výšin a trio NYX je jejím zatím současným vyvrcholením. Tady ji kongeniálně doplňují zvukobarevná původem Mexičanka, nyní v Rakousku usazená elektronička, ale i výrazná flétnistka Angélica Castelló a meziprostorová francouzská klavíristka Sophie Agnel, jež s brilantní lehkostí ovládá klávesy i útroby svého nástroje. Občas je to inferno, místy dětské pištění, jindy rozevlátý smíchuplný kabaret či naopak andělské pohlazení. Jsme tady svědky extrémů, které zcela pohlcují posluchačovu duši. Souznění basové flétny s pianem, abstraktní opaleskující pasáže i hluboká expresivita tu jdou ruku v ruce.  Něžné hlazení klarinetu je v prudkém kontrastu s nedávnými výkřiky. Za mne zcela nejlepší živý hudební zážitek za mnoho let. Síla ženského vyjádření bez genderového vymezování.

Krapo Quartet představili jakýsi noise free jazz v té nejzemitější formě, takže i tady se škatulkování a kategorizace poněkud míjejí s jejich zcela osobitým projevem.  Hlukové stěny s nejrůznějšími výklenky, prohlubněmi i arkádami tu vytvářejí kanadský baskytarista Éric Normand a francouzský elektronický mág Erik M, zatímco rakouský hráč na čtvrttónovou trubku Franz Hautzinger a německý bubeník Tom Malmendier dodávají akustickou živelnost. Celkově je to nádherný ponor do sonických paralelních vesmírů, kde se odehrávají zcela svérázné mikropříběhy plné drobných nuancí. Poměrně temné, leč krásné navození závěrečného sólového vystoupení ve stylu minimalistického i rozvřelého world-new age v podání švédské umělkyně Marie W Horn.

Skvělou atmosféru dodalo této listopadové noci i skvělé uspořádání Archy se stupňovitými schody a velká účast příznivců alternativní scény čítající zhruba tři stovky nadšených diváků.

Přidat komentář