Jedním z mnoha důvodů proč americký punk byl od začátku jiný než ten anglický, je fakt, že na rozdíl od britského vydavatelského mainstreamu, který se rozhodl vytěžit z nového fenoménu maximum, ten americký nastupující hudební vlnu až na výjimky odzíval. Místní kapely se na oplátku ihned uchýlily do opozice. A to i díky existenci nezávislého labelu Alternative Tentacles, který přesně přes 35 lety založit frontman Dead Kennedys Jello Biafra.
Všechno se to po dvacátém roce v životě budoucího prominenta amerického punku seběhlo tak nějak naráz. V roce 1977 navštívil Eric Reed Boucher, tehdy student historie a herectví na univerzitě v Santa Cruz, britské ostrovy a punková horečka mu ze dne na den změnila život. Navždy. A je jedno, že se v případě britské vlny jednalo o částečně „moderovanou revoluci“. Erika napumpovaly především hudební postupy punku a čirá energie, která cákala jak z muzikantů, tak z fanoušků. Prvním krokem po návratu byl vznik uměleckého jména (kterým chtěla budoucí punková hvězda upozornit na krvavé potlačení boje za nezávislost africké republiky Biafry nigerijskou armádou v roce 1970). Pak následovalo stěhování do San Franciska, což mělo za následek opuštění vysokoškolských studií ve prospěch nového hudebního dobrodružství. V červenci 1978 absolvuje Jello Biafra první koncert se svojí novou kapelou Dead Kennedys, hned poté kandiduje na guvernéra města San Francisca a o 11 měsíců později zakládá jeden z prvních nezávislých labelů vůbec – Alternative Tentacles.
Ruku na srdce, nic jiného kapele vlastně nezbývalo, vždyť hned s prvními písničkami, jako California Über Alles, si proti sobě poštvala pěknou řádku vlivných lidí. Kapela nejen v tomto úderném štěku brutálně satirizovala zelené, liberály i jednotlivé osobnosti veřejného života. Z guvernéra Jerryho Browna udělali „zen fašistu“ a vypadalo to, že pro odmítavý postoj většinové společnosti nebude mít činnost kapely i vydavatelství dlouhého trvání. Jenže pak přišlo turné do Velké Británie a s ním vzpruha v podobě masivní adorace ostrovního punkového publika. Label ze západního pobřeží zde získal první velkou fanouškovskou základnu a mohl vyhlížet do budoucna. Není divu, že se kapela do Evropy vrátila hned v následujícím roce, kdy už s sebou vezla debutovoudlouhohrající desku Fresh Fruit For Rotting Vegetables.
Pro Dead Kennedys koncerty nikdy nekončily poslední odehranou notou. Jello vždy po koncertě rád s fanoušky diskutoval přímo pod pódiem a díky tomu se dozvěděl, že evropské publikum by rádo poznalo více tvrdě rockových kapel amerického undergroundu. Tak vznikla kompilace Let Them Eat Jellybeans, která poprvé představila širšímu publiku D.O.A., Bad Brains, Black Flag, Flipper, T.S.O.L. nebo Voice Farm a Evropa znovu šílela blahem. Jello si začal pohrávat s myšlenkou ustanovit
Alternative Tentacles pouze evropským importním labelem, když se zvýšené pozornosti dostalo stejné výběrovce nakonec i ve Spojených státech. Následující čtyři roky počítejme za vydavatelský vrchol labelu. Své legendární desky vychrlili samotní Dead Kennedys, se svými debuty, většinou ve formátu EP, se přihlásili D.O.A., Butthole Surfers nebo Voice Farm. Tlak na Biafru, který založil ještě světoznámý hc/punk fanzin Maximum Rock and Roll, postupně sílil. Pohár definitivně přetekl s vydáním desky Frankenchrist, která obsahovala plakát s dílem Penis Landscape návrháře filmového Vetřelce a výtvarníka H. G. Gigera. Na němž se to jen hemžilo mužskými přirozeními. Vlivná cenzurní organizace Parent’s Music Resource Center kapelu zažalovala za šíření pornografie, a i když kapela soud nakonec vyhrála, dvouleté martýrium jí vyčerpalo natolik, že utahána neustálými tahanicemi a soudy se po vydání alba Bedtime For Democracy nakonec rozpadla. Alternative Tentacles znovu balancovalo na hranici bankrotu. Jello Biafrovi nakonec rozpad kapely uvolnil ruce. Zjistil, že se docela dobře obejde bez hudby a již brzy vydal první album plné mluveného slova No More Cocoons. Jeho rétorické vlastnosti mu i přes břitký jazyk (jak jinak) otevřely dveře až do přednáškových síní vysokých škol. Ovšem nebyl by to Jello, aby své vize nespojit po krátké pauze zase s hudbou. Ať už dočasným hostováním u D.O.A. na albu Last Scream Of The Missing Neighbours, NoMeansNo na The Sky Is Falling And I Want My Mommy nebo v rámci rozličných projektů, které založil s řadou renomovaných muzikantů. 
Vyjmenujme alespoň pár z nich: rockově industriální Lard se členy Ministry, elektronicky punkové 1000 Homo DJs s tehdy začínajícím Trentem Reznorem z Nine Inch Nails nebo Tumor Circus s Australany King Snake Roost. Mohlo se zdát, že Biafrovi, potažmo labelu znovu kvetou zlaté časy. Alternative Tentacles objevili pro širší veřejnost NoMeansNo, Alice Donut nebo Neurosis. Úspěch ovšem přinesl další sadu konfliktů. Tenze vzniklá složitými vztahy mezi punkovými generacemi vybublala na povrch, když Maximum Rock and Roll (ano, ten časopis, který sám Jello spoluzakládal) odmítl podpořit vydání společné desky Jello Biafry s cow punkovým Mojo Nixonem, s tím, že o distribuci alba se stará nadnárodní moloch EMI. Ještě hořčí příchuť pro činorodého muzikanta měla mezi roky 1998 a 2001 soudní pře s bývalými členy Dead Kennedys o autorská práva skladeb kapely. Soudce nakonec rozhodl, že společné písničky již nejsou majetkem Alternative Tentacles. Biafra popsal tuto ztrátu „jako by mu někdo ustřelil končetinu“. A dodal nasupeně: „Dokonce se divili, že nechci poskytnout Holiday In Cambodia do reklamy na Levi’s. Zrovna před antiglobalizační demonstrací v Seattlu! To bych si mohl rovnou lehnout do rakve a zasypat se hlínou. Z reklamy by samozřejmě kápla pěkná sumička, oni (bývalí spoluhráči – pozn. aut.) to prostě nepřekousli a začali se mi mstít.“
Ani tato prohra Biafru nepoložila, což lze znovu vystopovat z dění labelu. S někdejším členem Nirvany Kristem Novoselicem založil projekt The No WTO Combo, natočil vokály se Sepulturou, američtí Zelení si ho vybrali za kandidáta do volebních primárek. Volební program? Dekriminalizace drog, zrušení americké armády a rozpuštění Světové obchodní organizace. Ostatně, to jsou témata, která najdeme i na jeho poslední desce plné mluveného slova Become The Media. Alternative Tentacles vydávají desky anarcho ska-punkerům Leftover Crack, královně queencore Pansy Division, obsáhlou retrospektivu bývalých squatterů z Bristolu a punkových průkopníků Amebix, věnuje pozornost skvělým Slim Cessna’s Auto Club, nadějím Akimbo, mystikům 16 Horsepower, vlastním kooperacím s The Melvins nebo deskám s nejnovější doprovodnou partou The Guantanamo School Of Medicine, o jejichž kvalitě vás pravidelně zpravuje kolega Alex Švamberk. Celkem 460 nosičů Alternative Tentacles nastavuje už 35 let současné společnosti zrcadlo, nemilosrdně píchá do vosího hnízda neustále se rodících problémů (často s globálním rozsahem) a snaží se snít svůj věčný sen o hudebním světě bez kompromisů. I přes všeliké krize, které jsme tu naznačili, úspěšně.
