ALTIN GÜN: Yol

Glitterbeat, 2021, 40:28

Než by si turečtí vládci, budující v 60. letech moderní kulturní identitu, nechali zemi skrze západní rock zaneřádit podvratnou revoluční hrozbou, vnutili mladým muzikantům rádiovou soutěž Zlatý mikrofon, čímž zabili dvě mouchy jednou ranou. Pod podmínkou, že půjde pouze o rock zahrnující anatolskou nebo jinou tureckou tradiční hudbu, byť klidně uhranutý západní psychedelií, surfem nebo funky, umožnili vznik fenoménu anatolského rocku. Než by ale přihlíželi tomu, jak se jim do nastalého ohňostroje tvůrčích nápadů, které opravdu neměly konce, vloudily vzpurné příměsi, pojistili se poznámkou pod čarou, varující před jakoukoliv kritikou elit.

A tak na názorově bezpohlavní část hudebního proudu spíš sedí originální turecké označení: anadolu pop. Dnes nadmíru oblíbená holandsko-turecká skupina na zadání navazuje názvem Zlatý den, důraznou absencí politikaření a líbezným zvukem, dotaženým se syntetizátorem Omnichord občas málem až do disco vlezlosti. A evidentně se jí to vyplácí: za předešlé album Gece získala nominaci na Grammy a na svou stranu přitáhla fandy retra z celého světa, domnívající se, že poslouchají nejodvážnější připomínku anatolského rocku. Neberme jim takovou iluzi, nevnucujme jim zdaleka radikálnější kapely Baba Zula, Lalalar, zpěvačku Gaye Su Akyol nebo rebela Umuta Adana, jen mějme na paměti, že autorské texty Altın Gün nejsou žádné myšlenkové drama, ale spíš reklama na únik do bezstarostných destinací.

Jakkoliv hudebně zaujmout, ba i překvapit skupina i bez tradičních vlivů dokáže, a to se jí musí přiznat, už se ocitáme na půdě běžného turecko-západního popu. No, běžného možná asi tolik ne, známe horší, ale s pojmy anatolský rock a psychedelie je nutné šetřit. A nic na tom nezmění vysvětlení hlavních autorů – zpěvačky Merve Daşdemir a hráče na loutnu baglama Erdinç Yıldız – že album Yol (Cesta) vzniklo za nestandardních natáčecích podmínek v pandemických časech. Tak snad příšt

 

Přidat komentář