ANDREJ ŠEBAN: Triplet

Jsou autoři, kteří při komponování nemají hudbu propojenou s jinými smyslovými vjemy. A jsou jiní, kteří jsou schopni slyšet obrazy a převádět je do tónů a zvuků. Mezi ně patří slovenský kytarista Andrej Šeban, který své nové 3CD Triplet pojal jako sérii zvukomalebných obrazů, které sám označuje jako „kino pro uši“. Při komponování se snažil oprostit od obvyklých harmonických, melodických i rytmických postupů a zcela se otevřel novému experimentu. Výsledkem je ještě experimentálnější nahrávka než například dadaisticky pojatý Šebanův projekt SpaceBoys a jeho album PolyMusic z roku 2005. Tentokrát se totiž svobodomyslný tvůrce zcela oprostil od slov a svým posluchačům podává klíč k dešifrování jednotlivých motivů pouze v podobě názvů krátkých skladeb. I ty však kolísají na ose od abstraktního ke konkrétnímu – od Kompozícia IX po Kam sa tie kvety tak ponáhľajú? nebo Krajina nákupov.

 

Celkem přináší Šebanův Triplet 47 skladeb nebo fragmentů různé délky, do kterých autor více než kytaru a jiné „živé“ nástroje zapojil krabičky, elektroniku a efekty. Zvuk samotný má tedy přednost před přirozenými barvami nástrojů. Když už zazní elektrická kytara, pak v kombinaci s elektronikou, případně se zkresleným lidským hlasem. Ambientní, od rytmu oproštěné plochy (Tajný výskum) se střídají s rytmičtějšími momenty (Na pánske), případně s chaotickými propletenci zvuků (Mela).

 

Zatímco pro jednoho posluchače může být taková kolekce hudebních črt jen stěží stravitelná, jiný ji přijme jako výzvu k hledání vlastních fantazijních příběhů. Například Vstup zakázaný evokuje industriálním zvukem staveniště, na kterém skutečně může hrozit nebezpečí. Celý děj krátkého filmu pak máme před sebou při poslechu sedmiminutové skladby Toto som nečakal. Podle Andreje Šebana jeho album „odráží stav světa, jaký je“. Není snadné se tímto světem proposlouchat. Ale za pokus toto nahlédnutí do „kina pro uši“ stojí.

 

Slnko Records, 2019, 46:43 + 38:21 + 61:50

 

 

 

 

Přidat komentář