Anna Maria Jopek: Hledám otevřený oceán…

…a tak už nepotřebuji mít vodu v kyblíku, vyjádřila se trefně polská zpěvačka a skladatelka Anna Maria Jopek. Také si už dávno nemusí hrát na vlastním písečku. Točila ve studiích Real World nebo Abbey Road. Alba prodává doma v platinových nákladech, přitom nejde o nějak podbízivý pop jazz, a zájem budí i mimo Polsko. Na desky i velké koncerty si zvala sidemany, jako jsou Richard Bona, Manu Katché, Mino Cinélu či Christian McBride. Nemluvě o „rovnoprávných” spolupracích se skutečnými hvězdami, o kterých bude řeč. Vystupovala v Carnegie Hall, Hollywood Bowl i v sálech tokijské či telavivské opery. Pokud jeho temné veličenstvo korona dovolí, zazpívá v pražském Divadle Komedie 19. ledna 2021. Nebo holt někdy později.

Na úvod ještě pár zajímavostí. Anna se narodila do umělecké rodiny, její rodiče objížděli svět s folklorním souborem Mazowsze. Už jako tříletá poprvé zazpívala v rozhlase, ve dvanácti vystupovala s Varšavskou filharmonií. Jako dospělá si střihla duet se Stingem, Diannou Reeves, Youssou N’Dourem nebo Bobbym McFerrinem. A dvě její písně převzal do repertoáru Kurt Elling, což zatraceně přesvědčivě svědčí o skladatelském talentu Anny Marie Jopek.

O Ellingově pokloně zpěvačka v rozhovoru před vystoupením na Colours Of Ostrava 2013 s odzbrojující skromností prohlásila, že „ji z toho málem trefilo”. Tedy až poté, co nepravděpodobné informaci uvěřila. „Dozvěděla jsem se to zprostředkovaně, začala mi totiž volat spousta lidí. Myslela jsem, že jde o nějaký omyl. Ale když mi manžel sehnal záznam televizního vystoupení, kde Kurt moje písničky zazpíval, navíc se je naučil polsky a ještě uvedl slovy ‘tohle je pro tebe, Anno’, byla jsem blažená. Nikdy jsem od života nechtěla příliš, a dostala strašně moc.”

Často skromně opakujete, že vám „většinu dveří otevřela spolupráce s Patem Methenym“ na vašem společném albu Upojenie (2002), po které už bylo snadné navázat spojení s muzikanty jako Branford Marsalis, Gonzalo Rubalcaba nebo Makoto Ozone. Ale v první řadě ty dveře musela otevřít originalita vaší vlastní muziky. Navíc se zmínění hudebníci shodovali, že je okouzlila pro ně nezvyklá, zjednodušeně řečeno slovanská melodika a rytmizace. Je to tak?

Slovanská hudba má v sobě velkou sílu a krásu. Její inspirační pramen využívám, jak jen mohu. Zcela jistě vím, že každá hudba, která je pravdivá, autentická, svým způsobem čistá a nezištná, působí všude a za každých okolností. Taková hudba odráží a provází život. Kráse polských stupnic, melodií, způsobu slyšení a hudebnímu cítění nás Slovanů vděčím za všechna mimořádná setkání ve svém životě. Slovanská hudba se stala dobrým základem ke společnému poslechu a vnímání. Budila vzájemnou zvědavost a šanci dotknout se něčeho hlubšího. Ale spolupráce s Patem by nebyla možná, kdybychom všichni, kteří jsme s ním hráli, neměli v sobě dětské nadšení a zaujetí. To vím jistě. Poctivost vůči hudbě zaručila, že jsme se potkali. A privilegium stát vedle Pata, vstřebávat hudbu, kterou vytvářel, opravdu představuje to nejdůležitější a nejlepší, co mě v životě potkalo. Změnilo mi to kapacitu srdce a struktury mozku. Nikdy potom jsem už nebyla stejná. Vždy Patovi za tu nahrávku děkuji. Opravdu mi otevřela všechny dveře. Především dveře k sobě samé.

Opravdu vás právě Pat Metheny přesvědčil, že máte zpívat polsky?

Ano, to je pravda. Pat slyší upřímnost. V té době by pro mě bylo zpívání v jiných jazycích než v polštině neorganické, nepravdivé. Pat to věděl a prokázal velkou moudrost, když podpořil mou přirozenost. Tehdy jsem příliš nevěřila, že to bude stačit. Zpěv v jazyce, který je pro většinu světa nesrozumitelný. Bála jsem se toho. Měla jsem také smlouvu s velkým mezinárodním hudebním vydavatelstvím a tam mi všichni neustále opakovali, že musím se zpíváním v polštině skončit. Protože nikde kromě Polska nemám bez komunikace, bez pochopení toho, co zpívám, žádnou šanci prosadit se. Jako kdyby angličtina byla podmínkou existence. Pat také věděl, že podstatou je zvuk. Individuální sound. A že ten můj je spojen s mojí řečí. Stále mi opakoval: „Jen zpívej polsky.“ Díky jeho víře pro mě bylo snazší vsadit všechno na vlastní sound.

...a tak už nepotřebuji mít vodu v kybl . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář