Rodačka z Britské Kolumbie Anna Kristin Webber, saxofonistka, flétnistka a skladatelka od roku 2008 usazená v Brooklynu, patří k čerstvým osobnostem newyorské avantgardní scény. Tato nahrávka, zjednodušeně řečeno, je součástí poutavějších cest současné hudby spjaté s jazzovými vyjadřovacími prostředky. Septeto Percussive Mechanics se představilo na CD pod svým jménem v roce 2013. S Webberovou tvoří plátkové duo klarinetista a altsaxofonista James Wylie a cech „perkusních mechaniků“ tvoří hráč na vibrafon a marimbu Julius Heise, pianista Elias Stemeseder, kontrabasista Igor Spallati a bubeníci Max Andrzejewski a Martin Kruemmling. Už první skladba Five (Action) naznačí, že v kompozicích Weberové bude problém hledat nějaké ústřední melodické téma. Tóny nástrojů jsou táhlé, opuštěné, jakoby se hledající, rytmus se rodí pozvolna z jednotlivých úderů a pulzů, vše se během minut kloubí v nezvyklou formu minimalismu, v němž se zjevují krátké improvizace flétny, klarinetu, klavíru či marimby. Následující Tacos Wyoming působí téměř roztančeně, se zpěvným tématem, hudba má opět zvláštní rytmické frakturování, což patří k typickým znakům skladeb Webberové; sama se představí odvázaným sólem na tenorsaxofon a závěrečná třetina je bohatě instrumentovaným polyrytmickým minimalismem končícím osiřelým tónem vibrafonu.
V obdobném duchu, ale rytmicky přímočařeji, naváže Climbing On Mirrors. Hlavní je opět zvuk tenorsaxofonu, tentokrát spíše baladický, často „starobyle“ rozechvělý, melancholičnost působí i v extatických pasážích – ztišení skladby probíhá v celé její poslední třetině, závěr dospívá ansámbl à capella. Nejdelší skladba Theodore může způsobit lehkou depresi, pokud posluchače rozhodí její formální amébovitost, postupně se rodící free improvizace se zdivočelým tenorsaxofonem; krátce za půlkou však dojde ke zlomu, skladba se zcela zklidní, ke slovu přijdou vynořující se zvuky nástrojů, rytmus je zpomalený, dělený krátkými zastaveními. Následuje nejkratší skladba alba Relentless!, formálně „nejjazzovější“, od počátku rytmická, melodická, se sóly marimby, tenorsaxofonu, s důrazným piánem a „rozšafným“ závěrem. The All Pro 3 Speed zaujme dlouhým, stylově pestrým flétnovým sólem, to přechází do divokého dialogu s altsaxofonem Jamese Wylie, vše doprovázeno na sebe vzájemnou výbušností reagujícími instrumenty rytmické sekce kapely. Druhé půlce opět autorka naordinovala zcela kontrastní náladu, pohyb, dynamiku i zvukovost, což se ukazuje jako typické pro její kompoziční i improvizační styl. Závěrečnou Friction/ Vif (Reflection) uvádí do světa zvuků basa Igora Spallatiho. Budí dojem pochmurného ambientního konceptu, táhlé a temné témbry jsou dominující – skladba má převrácenou dynamiku, neboť na rozdíl od ostatních se rytmicky i zpěvně odváže, byť v minimalistickém stylu, až během své druhé půle. Skvělá hudba každému, kdo se při poslechu nechá rád překvapovat. Loni Webberová ještě zaujala nahrávkou Simple (Skirl) s bubeníkem Johnem Hollenbeckem a pianistou Mattem Mitchellem.
Pirouet/2HP, 2014, 62:31