ANOUAR BRAHEM: Blue Maqams

Tuniský virtuóz na oud už nahrával s kdekým, včetně Richarda Galliana, Jana Garbarka či Johna Surmana. Ovšem k šedesátinám nadělil Anouarovi Brahemovi dlouholetý domovský label ECM, respektive producent Manfred Eicher, opravdovou kapelu snů. S Davem Hollandem už Brahem vlastně také spolupracoval, na albu Thimar (1998). Jenže tentokrát patří do party i „ten druhý“ z legendární rytmiky milesdavisovské fúze, Jack DeJohnette. A aby toho nebylo málo, přidal se ještě Django Bates, oslavovaný anglický skladatel, kapelník a multiinstrumentalista, zde v roli pianisty.

Superskupina ovšem slouží na zcela autorském Brahemově titulu věrně a nevtíravě, bez exhibic. Zachovává Brahemův vzdušný sound a meditativní přístup. Ono nezaměnitelné ticho rozpálené pouště, které se podařilo navodit i v newyorských Avatar Studios, jejichž nájem zjevně pařil k onomu narozeninovému dárku. Sestava hvězd je dokonce stejně pozorná a decentní, jako dlouholetí stabilní Brahemovi spoluhráči, pianista Francois Couturier a basista Björn Meyer. Skoro se až vtírá rouhavá myšlenka, zda se ono povolání legend „vyplatilo“. Ale jen chvíli, než se člověk vposlouchá.

Protože tahle sestava hraje úchvatně. Slyš minimalistické rozjímání Batesova piana v La passante, jemný, přitom zároveň „nezastavitelný“ groove v Bom Dia Rio či Unexpected Outcome, cirkulární rytmickou provázanost kompozice Persepolis’s Mirage. Z nahrávek brzy vytane záměr, proč právě tito hudebníci a proč právě takto, inzerovaný vlastně už názvem alba. Maqam je termín pro soubor melodických modů tradiční arabské hudby, základ techniky improvizace arabských hráčů. A blue samozřejmě odkazuje na „americké“ cítění jazzové. Spojení do nového termínu „blue maqams“ skvěle vystihuje, oč tu běží. O ještě těsnější provázanost improvizační tradice východu a západu. Proplétání zdánlivě různorodých patternů přitom působí tak magicky a něžně, až se tají dech.

Tisková zpráva ECM uvádí, že na rok 2018 plánuje mimořádné kvarteto společné koncerty. Kéž dojde i na nějaké z našich pódií!

ECM, 2017, 76:50

 

Přidat komentář