ARAB STRAP: As Days Get Dark

Rock Action/PIAS, 2021, 47:16

Hudba Aidana Moffata a Malcolma Middletona inspirovala dlouhou řadu muzikantů k vlastní tvorbě. V základu popové, přesto neprvoplánové, s důrazem na texty, které nejsou pouze bezobsažnou výplní písniček. V březnu se pánové, i když se dlouho návratu vzpouzeli, definitivně vrátili na scénu se sedmou řadovou deskou, prvním albem po šestnácti letech ticha. Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Vždyť dvě starší alba byla fanoušky pasována do žebříčku deseti nejlepších skotských desek první dekády 21. století. Na druhou stranu, když se série nárazových koncertů v roce 2016 vyprodala během půl hodiny, měli pánové jistotu, že nějací fanoušci budou mít, i po více než dekádě ticha, o hudbu Arab Strap zájem.

A dvojka vstoupila do stejné řeky zhurta. První singl a otvírák desky The Turning Of Our Bones se svým disko rytmem, pomalu vrstvenou atmosférou i postupným nabalováním melodických linek do napůl deklamované, napůl zpívané přednášky o „vzkříšení a píchání“ se už teď řadí do zlatodolu skotského dua. Přemýšlivých songwriterů na poli pop music není nikdy dost. A protože podobně ladění ostrovní kolegové Eels, The Divine Comedy nebo mladší pokračovatelé BC Camplight neoplývají závratnou vydavatelskou činností, návrat Arab Strap je vítaným momentem i pro ty, okolo nichž inteligentní indie pop Skotů obcházel prozatím obloukem.

Nové album je znovu jednoduše přístupná kolekce, která ale z mainstreamu nevybočuje pouze sarkastickými, opakovaně explicitními texty, duo spolu s producentem Paulem Savagem poprocková aranžmá postavená na chemické rytmice tu obohacuje vstupy saxofonu (Kebabylon), tu celou kohortou smyčců (I Was Once a Weak Man). Každopádně jedenáctipoložková kolekce rozhodně nezní jako z prstu vycucané pokračování k utěšení obtížných davů. Dvojice v promo materiálech doufá, že zní jako starší a snad i lepší verze sebe samých. Mám za to, že se jim tento těžký úkol podařilo naplnit.

Přidat komentář