Archívny chlapec:Tranzit

V rozhovoru, který vyšel loni v listopadovém čísle UNI, avizoval Richard Vávra alias Archívny chlapec nové album s větším množstvím hostů. Nakonec se sice slibovaný vibrafon na novinku nedostal a z dívčí kapely Dobropić dostala roli pouze Stanka Apfelová v písni Smutne krásne, ale jinak jde skutečně o výrazný posun od debutu Zvery. Producent Erik Horák, který Richardovi pomáhal s oběma deskami, měl tentokrát rozhodně více práce, protože musel propojit náladou a zvukem velmi různorodý materiál. Povedlo se mu to tak, že posluchač proplouvá mezi skladbami s akustickou kytarou a tvrdšími písněmi s elektrickou kytarou, basou a bicími jako různými hladinami nějaké soustavy jezer, která při své členitosti tvoří jeden přirozený celek.
Slovo „hladiny“ jsem nepoužil náhodou. Vávra s ním pracoval už na minulém albu (Hladina – mesto – hladina) a ještě větší uplatnění pro ně našel na novince. O mořích a jejich hladinách zpívá – či spíše naléhavě vypráví – ve skladbě Potom sa otočíš a k tématu jezera s tichou hladinou se vrací v závěrečné, hammondkami ozdobené, Vo svojej koži. Přitom jistě není samo sebou, že v obou případech slouží vodní plocha jako metafora pro lidské tělo.
Archívny chlapec je momentálně jedním z nejzajímavějších slovenských písničkářů nejen proto, že neustrnul a hudebně se posouvá (podobně jako jeho kolegyně Katarzia), ale i proto, že umí skvěle pracovat s jazykem. Jeho „poezie vodních ploch“ je zároveň poezií města, která dokáže básnicky postihnout ty nejvšednější věci jako například „vychudnuté dievčatá a jejich módne tašky“. Přitom zvláštní rytmus slovenského jazyka a zvlášť jeho měkčení souhlásek a dloužení samohlásek umocňuje pozitivní pocit při poslechu („keď ich zoraďuje a radí do šíkov“). Při takových textech člověk nemusí být kdovíjak dobrý zpěvák. Stačí ona už zmíněná naléhavost, opravdovost a polovina úspěchu je zaručena. Tu druhou polovinu pak obstarává hudební složka alba.
Na rozdíl od minulého CD je novinka jako celek rytmičtější. V písni Mechanické kone o své místo doslova bojují klasické bicí a elektronika, podobně rázně se o slovo hlásí i úvodní Módne tašky. V Potom sa otočíš jsou použité elektronické nástroje mnohem decentnější, ale například práce s tympány v pozadí stojí minimálně za zmínku. Písně, v nichž Richard hraje na akustickou kytaru, tvoří zdánlivě protipól elektrické části alba, ale ve skutečnosti to tak jednoduché není. Hru na nylonové struny v písni Filmové triky například decentně podbarvuje syntezátor (ovšem jeho part by klidně mohl hrát i dechový nástroj) a v duetu Poď ku mne tvoří plochy v pozadí za akustickou kytarou Erik Horák s kytarou elektrickou. Mezi hosty figurují například Roland Kanik (hammondky) nebo Peter Bálik z Živých kvetů (elektrická kytara v písni Letná etuda).
Archívny chlapec na svém druhém albu naplnil mou představu o ideálním folku ve 21. století: Hudba s obsahem, formálně vytříbené texty a přitom barevná deska, která neřeší, který nástroj patří ke kterému žánru.

Slnko Records, 2017, 41:04

 

Přidat komentář