ECM, 2022, 35:05
V New Yorku usazený, původem z Tel Avivu a z generace čtyřicátníků, se po CD Big Vicious (2020) s elektrickou kytarou a baskytarou vrátil trumpetista Avishai Cohen k osvědčené sestavě s pianistou Yonathanem Avishaiem, kontrabasistou Barakem Morim a na izraelské scéně dobře zavedeným bubeníkem Zivem Ravitzem. Tuhle partu jsme slyšeli v Jazz Docku už v roce 2017, dva roky poté na Jazzfestu Brno. Je to jedno z nejoriginálnějších kvartet současné scény, na čemž má velký podíl pianista Yonathan Avishai a především trumpetista, skladatel a kapelník Avishai Cohen. Tentokrát však jeho skladby nemají názvy, jimiž by posluchači podsouval verbální sdělení o obsahu skladby, ale repertoár alba nazval devítidílnou svitou – A Suite in Nine Parts, jejíž části jsou bezejmenné. Hudbu Cohen koncipoval jako antiimpresionistický manifest, inspirovaný hebrejskou básní Departures Zeldy Schneurson Miškovské (1914– 1984), izraelské poetky původem z ukrajinského Černigova. V úvodu básně říká: „Je nutné začít v odstupu od nádhery oblohy a barev země, stát nakloněný a čelit tichu smrti, zčásti ze zvědavosti, zčásti ze slov, ze všech světů, které jsem četl a slyšel“. A v závěru připomíná, že je třeba před koncem žít se strachem ze zániku toho všeho i z jistoty konce vlastního. Přesto nelze hudbu Cohenova kvarteta považovat za depresivní, v silných melodiích, v každém tónu trubky prosvítá nadějný i radostný tón jako protimluv, jako vzdor konstatování v básni. Naštěstí ji Avishai Cohen celou odrecituje až v závěru dalšího hudebně krásného alba tohoto trumpetisty. Má k tomu k dispozici vynikajícího pianistu Yonathana Avishaie a sehranou rytmiku. Ziv zahraje temný monotónní rituál v sólovém Partu 5. Hudba probíhá v pomalejším, nebo středním tempu, lyrismus, možná melancholie trubky, má vzdáleně něco společného s baladickým obdobím Milese Davise let padesátých. Cohen také odhalil svou tvář – z dlouhého vousu po prsa si ponechal jen knírek.