Ayako Kanda: Antigravity Vacation; Jeff Platz / Dmitry Ishenko / Dalius Naujokaitis: Low Light Filter

Americký kytarista Jeff Platz (ročník 1957) začínal svou kariéru v šestnácti letech v různých garážových a punkových kapelách clevelandské scény. Později ho ale zaujaly improvizační koncepce Johna Coltranea a Thelonia Monka a poté především Ornetta Colemana, podle jehož vzoru začal utvářet svůj osobitý styl. V posledních letech vydal řadu alb v nejrůznějších sestavách především ve formátu kvartet, kde se objevila řada známých jmen, jako jsou Daniel Carter nebo Fabio Delvo. Jeho trio projekt s kontrabasistou Dmitrym Ishenkem a bubeníkem Daliusem Naujokaitisem má pochopitelně komornější a niternější charakter. Úvodní skladby jsou jakýmisi nokturny a Platz tu spřádá pletivo náladotvorných motivů plných snění a hloubavosti. Teprve v páté skladbě Semicircle se jeho rejstřík změní do naléhavé klouzavosti a další rozměry přináší i následující Time and Space Time, kde se ocitáme skutečně jakoby v jiných časových dimenzích. Opus Modular Systems je členitější už díky účasti saxofonisty Blaise Siwuly a také bubeník Dave Miller pracuje se složitějšími strukturami, aniž by si vymýšlel nějaké schválnosti. Mezi nejzajímavější kusy tu vedle titulní skladby patří zejména Astronomy, Etcetera, která reflektuje jazzový kosmos v jeho variabilních nuancích. Každý člen zde rozehrává bohatou paletu svých dovedností a invence a vše ústí do tavícího kotle černé díry v chaotické směsi, která se v závěru vyklidňuje do kompaktnější podoby. Ve stejné sestavě vzniklo i dílo Antigravity Vacation, kde je ovšem protagonistkou japonská vokalistka Ayako Kanda. Ta svůj hlasový vějíř plně rozevře již v úvodním titulním kusu a prezentuje tu jak japonské avantgardní „skřekové“ pojetí, tak i určité jazzové principy zhruba tak ve stylu naší Jany Koubkové. Kompletní sestava hraje pak již jen v Too-fast carousel, kde Kanda připomíná v divokých úletech někdejší Yoko Ono , v signifikantně nazvané Melancholy timbers a v závěrečné „rekapitulaci“ Lazy trapeze organization. Jinak zde najdeme dueta, kde hlasová ekvilibristka štěbetá společně se saxofonem nebo se s tímto typicky jazzovým nástrojem v Cactus flower stew dostává až do blues-soul-gospelových poloh a v dialogu s Platzem zase sází na rozevláté tóny, důrazný šepot či pomlaskávání. Působivé kreace pak vytváří i za doprovodu kontrabasu či bicích, kde se umně vplétá do jejich rytmických patternů. V neposlední řadě se pak předvede i v sólové exhibici Honeycomb weaver. Zkrátka mnohovrstevná nahrávka, kde se děje pořád něco nového.
P.S.: Tvorbu Jeffa Platze v poslední dekádě si můžete poslechnout v rámci pořadu Svět jiné hudby na stanici Vltava 17. a 24. dubna ve 22:30 nebo později v audioarchivu.

Glitch Records, 2016, 47:48; Setola Di Maiale, 2016, 47:31; Glitch Records, 2016, 53:02

Přidat komentář