AYNUR: Hedûr / Solace of Time

Dreyer Gaido, 2020, 43:44

V době, kdy turecká armáda čistila území u syrských hranic od kurdských „teroristů“, připravovala přední kurdská zpěvačka Aynur své sedmé album, kterému dala název Hedûr. Znamená to „útěchu“ ve smyslu nalezení vnitřního klidu, a to navzdory nespravedlnosti a utrpení, které Kurdové v dnešním Turecku zakoušejí. Na albu se střídají lidové písně se zpěvaččinou vlastní tvorbou a Aynur zde také poprvé hraje na tembûr, tradiční strunný nástroj.

Jakkoli však album vychází z tradiční hudby, role lidových nástrojů je spíše epizodická – ve dvou skladbách se objevuje loutna kopuz, ve dvou orientální perkuse, v jedné zmíněný strunný tembûr. Jinak je instrumentace povýtce „západní“, základ doprovodu obstarává jazzové klavírní trio v čele s německým pianistou Franzem von Chossym (na kontrabas hraje Kağan Yildiz a na bicí Ediz Hafizoğlu). K němu se pak v jednotlivých skladbách přidává klarinetista Alex Simu, smyčcové kvarteto nebo hráč na syntezátor Yilmaz Yesilyurt.

Aynur je vynikající zpěvačka, která dokáže v osmi minutách balancovat na hraně mezi jazzovou baladou a blízkovýchodní písní (Berfek Barî – Lure Lure), aby se hned v následující svižnější skladbě s doprovodem perkusí přiblížila scatu (Govend e). Především je však od úvodní Rabe Hîv e po závěrečnou Kal î Kal î zřejmé, že máme co do činění s příběhy. Ty totiž Aynur vypráví tak přesvědčivě, že – jakousi – dějovou linku tušíme, i když je nám kurdština naprosto cizí. Booklet alba naštěstí obsahuje překlady nejen do turečtiny, ale i do angličtiny. A tak si posluchač při pročítání veršů o tančících dívkách, zahradách s tulipány a hyacinty nebo o milovaném, který střeží ovečky a kůzlata, může třeba uvědomit, jak odlišné jsou právě (indoevropská) kurdština a turečtina jazyky. Přes jazykovou odlišnost a politické napětí je však dobrým znamením, že se kurdská zpěvačka obklopila mimo jiné tureckými hudebníky. I to lze vnímat jako symbol útěchy v rozjitřeném světě.

 

 

Přidat komentář