B4: Die Mitternachtsmaus – The Plastic People of the Universe Tribute

b4Co album, to koncept. Nahrávka Ringo George Paul John, která mátla názvem a s Beatles neměla nic společného. Dvojalbum Didaktik Nation Legendary Roc s krautrockovými písněmi a jejich vlastními předělávkami. Lux Oxid, „popová deska“, která nakonec popová není. Anebo Germanium, inspirované Zdeňkem Liškou, Petrem a Pavlem Ormovými a germaniovými diodami. To vše je kapela B4, historicky první vítězové ceny Vinyla, kteří se na svém novém albu Die Mitternachtsmaus zaměřili na Plastic People of the Universe. Jejich vybrané písně převedli do jazyka primitivní elektronické hudby, jaká se hrála v Německu v době, kdy u nás byli Plastici na vrcholu (dá-li se v souvislosti s podzemím o vrcholu mluvit). A když už cesta do německé historie, pak texty v němčině. A to nejen Morgensternův text titulní písně, ale i slova Egona Bondyho, která do němčiny přeložila Ráchel Lewinski.
Plastic People a elektronická hudba, to není takový protimluv, jak by se nezasvěcenému posluchači mohlo zdát. Vzpomeňme na pozdní angažmá Mejly Hlavsy v kapele Fiction s bratry Vozáryovými, členy elektropopového Oceánu. Vedle této historické souvislosti je však dobré všimnout si určitých repetitivních prvků v samotných písních Plastiků, které jako by k převodu do syntezátorového tepotu přímo vybízely. Typickým příkladem je skladba Mladý holky, zde jako Junge Mädels, nebo rytmické Magické noci, zde pod názvem Magische Nacht. Třebaže B4 k předlohám přistupovali možná pietněji než duo Tvrdý/Havelka k písním Garáže a dalších kapel z 80. let, výsledek je nutně poplatný použitým nástrojům a také době vzniku alba. Pokud jde o nástroje, vybavili se pánové pozoruhodným arsenálem mašin od Korgu NS 20 nebo Sonivox Mellotronu až po legendární prapočítač Didaktik Gama. Možností, které tato primitivní elektronika nabízí, je samozřejmě řada, a dokonce i takové „drobnosti“, jako je nahrazení violy studenými umělými zvuky (Niemand), působí zajímavě. Výsledek, jakkoli hitový (Die Mitternachtsmaus) a ve své zdánlivé sterilitě hravý a vtipný, však nutně některé zvukové nuance originálů opomíjí. Tím pádem působí schematičtěji, méně syrově a čitelněji než originální nahrávky Plastic People. S tím ovšem souvisí druhý aspekt, kterým je doba natočení alba. Jak díky mixu Tomáše Procházky, tak především díky masteringu Ondřeje Ježka působí nová nahrávka zvukově čistě a příjemně, což je nakonec možná největší rozdíl oproti originálům, poznamenaným taktéž dobou a okolnostmi svého vzniku.
Malá poznámka na závěr. Zatímco hudební složku alba prakticky beze zbytku akceptuji jako skutečnou poctu, navíc poctu inspirativní, ke zpěvu mám přece jen výhrady. Místy totiž více než Kraftwerk či jiné slavné elektronické skupiny připomíná počítač, který na modré desce z časopisu ABC zpíval píseň Ivana Mládka Medvědi nevědí. Ale i to je zřejmě součástí této zajímavé mnohovrstevnaté hry.

Polí5, 2015, 48:24

Přidat komentář