BBRS: Improvising in the Consulting Room

bbrsPředstavujete si pod pojmem consulting room ordinaci, hovornu nebo poradnu? Všechno je správně: záleží pouze na vaší představivosti, kam při poslechu alba Improvising in the Consulting Room situujete švýcarské kvarteto BBRS: dva rodilé Švýcary, trombonistu Denise Beureta (1965) a hráče na bicí Dominika Burgera (1963), a dva Švýcary volbou, Kolumbijce Jerryho Rojase (1958) s kytarami a Němce Ekkeharda Sassenhausena (1963), který ovládá soprán, alt, tenor a baryton saxofony. Devět improvizačních zastavení a jednu sólovou mezihru nabídnou bez zbytečných konzultací jako jednolitý proud, takže jde spíše o souhrn různorodých výbojů, zádumností, jemností, návazností, do kterého každý ze jmenovaných (zkušených) hudebníků přispěje svým dílem. Prim ovšem náleží Beuretovi, jehož trombón určuje celkové (na)ladění kompaktu a ovládá rozrůzněné emoce s úměrně poklidnou, nadbytečně nehýřivou vehemencí. Trombón to je, který hned první Consulting zahájí s rozšafnou váhavostí a je i průběžně rozevlátě vypravěčský, uštěpačně rozbojný i chlácholivý, rozvrčivě balamutivý, vzrušivě odtajňující sled událostí a provokující další rozruch. Občas se k němu připojují nebo ho ve vedoucí lince nahrazují Sassenhausenovy saxofony, které se do překotného líčení zapojují s různými zvraty, rozkrývají je, vzrušeně odsekávají a naordinovaně buntují, sled vybičovávaného děje zašmodrchávají, laškují, jsou plné durdivostního klokotání i protajemňovaně labilních výmyků. Kytary rozšiřují vnitřní prostor seance, nahrané v září 2014 v Curychu, chvílemi jej vyjemňují nebo naopak přidávají svůj díl do všeobecného vzrušení a prob(l)uzují emoce, repetitivně je prolongují nebo zatušovávají. Své sólování ve skladbě Johna McLaughlina Follow your Heart ovládne Rojas s rockovou naléhavostí a jasnozřivou vehemencí až do rytmizovaného filigránství. Bicí se s kytarou obvykle spojují, jindy však zasáhnou i samostatně s dunivým podšprajcováním, uzemnivě poddramatizovávají melodii s hodinkovou přesmyčností, vynásobují úprk, ale ani ony nedocházejí k prekérnosti. Navzdory těmto samostatným excesům probíhá celek ve vzácné jednolitosti, vše se důsledně obvíjí a probíjí, prostupuje i vynásobuje, chvílemi se pro(za)mlčuje až do zmizování, nicméně vždy znovu vyvěrá a nakonec se samozřejmou suverenitou a důsažnou souborností dojede… ad infinitum. To proto, že se nám může zdát, že ta sehraná čtveřice vlastně ani zakončit nemínila. A možná ani nemíní.

Leo Records, 2016, 55:52

Přidat komentář