BC CAMPLIGHT: Deportation Blues

Vypadalo to na velký návrat na scénu. Američan Brian Christinzio zaujal jako BC Camplight před dekádou dvěma svěžími deskami na indie rockové scéně, aby ho následně deprese a závislost na alkoholu přemístily ze studia a rockových klubů do squatu v jednom zrušeném kostele. V roce 2012 konečně poslechl rady fanoušků na sociálních médiích a z pro něj prokleté Filadelfie se přestěhoval do britského Manchesteru. Zde našel novou inspiraci, přátele, přítelkyni. Před třemi lety se na prestižním labelu vrátil BC Camplight s dobře přijatou deskou How To Die In The North a v ten moment se začaly věci znovu kazit. Nečekaně mu vypršela víza, místo koncertování po vydání desky rok a půl čekal, než si vyřídí italské občanství, na které měl nárok po svých prarodičích. Když už se po dlouhém boji vracel do milovaného Manchesteru, přišel Brexit. Zdrcený Brian se zavřel sám ve studiu a ve tmě natočil desku, která všechny tyto okamžiky velmi otevřeně reflektuje. Co tě nezabije, to tě posílí, praví chytrolíni, ale v případě BC Camplight bude mít asi pořekadlo výjimečně pravdu. Vynikající deska krásně zobrazuje Brianovu chůzi na ostří nože mezi zoufalstvím a okamžiky naděje. Výrazně strukturované písničky mají podstatně elektroničtější vyznění. Studiem i aranžmá se ale proženou akustické bicí, elektrická kytara i epizodní dechy. Lennonovské baladické okamžiky se signifikantním klavírem se během pár taktů mění v kytarové disonantní mračno, sedmdesátkově nadýchaný pop à la Electric Light Orchestra nebo springsteenovský stadiónově nastavený poprock. K tomu Christinzio dodává své postřehy o deportaci z britských ostrovů (titulní kousek), kousavé osobní vzpomínky na Spojené státy (Hell or Pennsylvania), dojde ale i okamžiky smíření (Until You Kiss Me). Barevná, od prvního okamžiku maximálně prožitá, i bez znalosti pozadí svérázně chytlavá indiepopová deska je další současnou výpovědí o radostech a starostech obyčejného bílého muzikanta, který se ocitl v mlýnici byrokratického aparátu. Bude následovat vymodlené světové turné nebo přijdou další komplikace?

 

Bella Union/PIAS, 2018, 39:19

 

 

 

Přidat komentář