Sně je sice první písňové album pianistky a skladatelky Beaty Hlavenkové, ale rozhodně nejde o první případ jejího zpěvu na hudebním nosiči. Jako zpěvačka zajímavého hlasu se v minulosti předvedla ve skladbě Archív dní skupiny Baromantika, ve svých písních pro děti z projektu Pišlické příběhy nebo na jednom albu souboru Loutky v nemocnici. Aktuální CD Sně se zhudebněnou poezií je však jiné: Hlavenková mohla poprvé předvést na ploše více než tři čtvrtě hodiny hned několik pěveckých rejstříků a zároveň pracovat s vývojem a gradací jak jednotlivých skladeb, tak celého zpívaného alba.
I když se deska jmenuje Sně, což vedle snění může evokovat pí-sně i bá-sně, jedná se ve skutečnosti spíše o skladby než o písničky. Jestliže Beata Hlavenková i v případě svých instrumentálních alb zdůrazňovala, že zdaleka nejde (jen) o jazz, i v tomto případě je dobré zmínit, že minimálně po formální stránce (práce s dynamikou, gradací, kontrasty) mají její kompozice blízko i k vážné hudbě, a to i tehdy, když se zvukově pohybují na pomezí jazzu, popu a něčeho, co lze pro nedostatek jiných termínů nazvat alternativní hudbou.
Verše, které Hlavenková zhudebnila, jsou psané ve třech jazycích (vedle převažující češtiny je to slovenština a polština) a vedle zavedených básníků v čele s Bohuslavem Reynkem jsou jejími autorkami i pianistka sama či její kolegyně Dorota Barová. Lze-li vystopovat styčné prvky, které pomáhají vnímat album jako souvislý celek, je to na prvním místě zvukomalba a na druhém obrazy živlů: vody (U rybníka, Socha) nebo ohně a jeho negace v Reynkových básních (Radost, Husa v mlze, Vzpomínka na samotu).
Třebaže verše sloužily za základ pro jednotlivé skladby, autorka nabízí více než jednoduché melodie spojené se slovy. V některých momentech dokonce spíše polorecituje, než zpívá, zatímco hlavním nositelem melodie je trubka Oskara Töröka (Radost). Jinde odezní celý text básně hned na začátku skladby, kterou Hlavenková se svými spoluhráči dále rozvíjí hudebně, a to i s opětovným použitím textu (U rybníka). Samotný zpěv zní jednou jako z dětské písničky, podruhé vážně, ale ještě větší kontrasty nabízí hudební složka. Produkce, kterou měla Hlavenková na starosti se svým manželem Patrickem Karpentskim, staví vedle sebe akustické piano a quasi orchestrální pasáže ve skladbě Socha nebo písňovou část a část groovovou, s basovou linkou jako od skupiny Muff, v Reynkově Radosti. Role koproducenta Oskara Töröka, uvedeného drobnějším, ale stále dobře čitelným písmem na obalu, je sice zásadní, ale zpravidla až na druhý poslech. Jeho trubka hraje jak skutečné melodie, tak minimalistické ozdoby, ale Török na albu účinkuje i jako bubeník a například skladbu Plávala zpívá s Hlavenkovou jako duet.
Album Sně je jiné než předchozí instrumentální nahrávky Beaty Hlavenkové. Nemá tedy smysl porovnávat, zda je zajímavější než třeba čistě klavírní Theodóros. O tom, že jde o jednu z nejpozoruhodnějších domácích desek roku 2019, však není pochyb.
Animal Music, 2019, 47:49