Beata Hlavenková, Quentin Sirjacq, Chrám U Salvátora Praha

Beatě Hlavenkové a jejímu recitálu Theodoros (tedy Boží dar) rozhodně kostelní prostor, v němž zahrála v rámci festivalu Spectaculare, padl doslova jako ulitý. Dvanáctidílná suita členěná podle kalendářních měsíců tu dostala skutečnou vzdušnost a její niternost se krásně rozpínala do výšin. Spontánně na míru ušitý VJing sice obsahoval pár popisných prvků, ale celkově to vzájemně korespondovalo. Svůj nesmírný cit pro melodičnost pak Beata dotvrdila ještě přídavkem v podobě lyrické písně Archivní. Víc než výtečná předehra k následnému hlavnímu programu.
Francouzský pianista Quentin Sirjacq v sobě nezapře klasické vzdělání, obdiv k modernímu jazzu i studia na prestižní avantgardní Mills College pod vedením Freda Frithe. Dvě třetiny repertoáru toho večera patřily materiálu z jeho nejnovějšího sólového alba Piano Memories, které se nese v duchu nekýčovitého neoromantismu a jeho zahloubaná nostalgičnost má nesmírně emotivní náboj, jenž ve vás vyvolává celou řadu asociací a skrytých myšlenek. To mohla do značné míry ještě podtrhnout obrazová stránka, k níž autor poskytl několik fotografií pocházejících z pozůstalosti pozapomenutého hudebníka, kterou někdo z jeho blízkých našel vyhozenou na ulici. VJ zpočátku respektoval pozvolný rytmus Sirjacqových kompozic a danému tempu uzpůsoboval i pozvolný pohyb svých paprsků, ale postupem času ho to asi přestalo bavit nebo měl pocit, že je potřeba komorní produkci nějak obohatit, a tak se hudební a výtvarná složka postupně začaly míjet a vizuální vjemy se stávaly pro skutečně citlivý poslech až rušivé. Stačilo ovšem zavřít oči a opět jste se ocitli v sonické krajině Quentinových impresionistických vzpomínek. Jednoznačnou poklonu je potřeba vyseknout organizátorům za to, že byli schopni zajistit na vystoupení i celestu, která hraje na zmiňovaném albu ne sice dominantní, ale také ne podružnou roli. To jednoznačně ještě víc oživilo celou koncepci vystoupení a adekvátně podtrhlo jeho archaizující charakter. V Sirjacqově tvorbě je spousta filigránských momentů, které jsou pro vyznavače jiné hudby zajímavé a milovníky komerce neodradí. Každopádně bylo veškeré publikum zcela soustředěné nebo ponořené do hudby obou protagonistů natolik, že jsem v současné době něco podobného nezažil. Škoda tedy neovlivnitelných zvuků klimatizace, jež byly jedinou pihou na kráse.
26. 1. 2015

Přidat komentář