Bella Union – Dvacet let sázky na indie mládí

Osoba Simona Raymondea sice nekouká z předních stránek hudebních časopisů, jeho vliv na hudební scénu je však velký. V současné době dokonce větší, než když v řadách Cocteau Twins posunoval hranice populární hudby. Jako šéf jednoho z největších indie labelů Bella Union pomáhá už dvě desetiletí na svět rockovým nadějím, z nichž například Fleet Foxes, Beach House nebo John Grant dosáhli platinových prodejů nebo výrazných kritických ocenění. Simon se v poslední době vrátil i k muzicírování. Nejdříve představil veřejnosti na Cocteau Twins navazující projekt Snowbird, aby pomalu chystal materiál na debutovou desku Lost Horizons, kolaborace s Richardem Thomasem z Dif Juz.

V roce 1997 se Cocteau Twins rozpadli a vy jste s jejich kytaristou Robinem Guthriem založili vydavatelství Bella Union. Vznik labelu byl reakcí na rozpad kapely, nebo jste s jeho založením počítali ještě v dobách fungující trojice?
Každý jsme s Robinem šli do založení labelu s jinými úmysly. Úplně na začátku jsme samozřejmě počítali s tím, že založíme vydavatelství pro naši kapelu, naše sólové projekty a kolaborace. Já s touhle myšlenkou koketoval už v době, když jsme odešli od 4AD, ale Robin tehdy preferoval upsat se většímu labelu. Nakonec mi dal za pravdu poté, co jsme měli špatnou zkušenost s majorem (Fontana Records, sublabel PolyGram – pozn. autora) na posledních dvou deskách. Bohužel pak došlo k rozpadu kapely a my měli label, ale neměli kapelu. Pro mne bylo přirozené se plně věnovat vydavatelství, protože jsem neměl nic jiného na práci. Horší to bylo s Robinem, který se nikdy neztotožnil s ideou vést vydavatelství pro jiné umělce. Z tohoto důvodu se naše cesty brzy rozešly.
Bella Union je dnes důležitým hráčem na nezávislé hudební scéně. Vydává alba takovým jménům, jakými jsou Feet Foxes, Beach House nebo Midlake. Máš nějaké vysvětlení, proč se vám tolik daří?
Já vždy bral pod křídla vydavatelství kapely, které mám opravdu rád. Nikdy jsem z tohoto pravidla neslevil. Nikdy jsem se také na kapelu nedíval jako na produkt a nehledal za ní prodejní čísla. Vždy mi šlo o to, aby to mezi mnou a muzikanty po lidské stránce fungovalo. Snažím se jim být k dispozici jako rodinný příslušník. Netlačit na ně, neodepisovat je po prvotním neúspěchu. Vždyť Beach House zaujali až svojí čtvrtou řadovkou, John Grant u nás nejdřív vydal několik desek se svojí kapelou The Czars, než si ho všimla mainstreamová média. To je pro mě velmi podstatný důvod úspěchu Bella Union. Udržovat okolo vydavatelství takovou atmosféru, aby se zde umělci cítili opravdu doma. Vždyť samotný label tvoří se mnou pouze další tři přátelé. Je to takový trochu rodinný podnik. Nic ve smyslu „tradičního hudebního vydavatelství“.

Teď se vrátím k interview s Robinem Guthriem pro portál Sanctuary.cz. Zde tvůj bývalý parťák prohlásil, že Bella Union je falešný indie label, který ve skutečnosti vlastní major Universal Music. Jak bys na to reagoval?
Tohle absolutně není pravda. Původně jsme vlastnili s Robinem vydavatelství napůl, ale já jsem při jeho odchodu druhou polovinu odkoupil. To jsou fakta. A ještě k tomu obvinění. My nemáme vůbec nic společného s Universalem. Distribuci pro nás zajišťují Play It Again Sam, jeden z největších indie distributorů v Evropě. Ani jinde ve světě s Universalem nespolupracujeme.

Obraťme list. Co se chystá v kuchyni Bella Union v blízké budoucnosti?
Letošní rok jsme odstartovali pěkně zhurta. Nejdříve jsme vydali druhé album pětice z Oklahomy, která si říká Horse Thief. To je kapela manažera Flaming Lips. Když už jsme u Flaming Lips, jsem opravdu hrdý na to, že právě tahle skvělá formace u nás vydala podle mne jednu ze svých nejlepších desek vůbec – Oczy Mlody. Pak tu máme, jak je u nás zvykem, několik nových objevů. Se zajímavou deskou se u nás představí dánská, popově melancholická parta Lowly. Jsem zvědavý, jak se posluchačům bude líbit opravdu unikátní dámský sbor Deep Throat Choir, country novicka z Irska Holly Macve nebo novinka kanadské konceptualistky Lydie Ainsworth. Naopak už z prvních reakcí na vydání nové desky Pure Comedy Fathera Johna Mistyho cítíme, že tahle kolekce bude ve výročních žebříčcích hodně vysoko. Jo, a taky nesmím zapomenout na můj nový projekt Lost Horizons. Je možné, že když se vše dobře sejde, mohli bychom s Richardem Thomasem z Dif Juz a The Jesus & Mary Chain představit první ukázky. Tak jak vidíš, stavíme až na výjimky stále na hudebních nadějích. Zažíváme s vydavatelstvím dobré časy a já jsem se současným nasměrováním labelu moc spokojen.

V letošním roce slavíte dvacet let od založení. Chystáte při této příležitosti něco speciálního?
Moc ne. Větší oslavu uspořádáme asi až u příležitosti čtvrtstoletí fungování. Neříkám ale, že nějaké speciální koncerty, které by se vztahovaly k 20 letům Bella Union, neproběhnou. To zase ne.

A poslední otázka. Před více než deseti roky ti jeden anglický redaktor položil otázku, „jak sám sebe vidíš za dvacet let“. A tys tenkrát odpověděl, že budeš větším podivínem, že už k té proměně vlastně dochází. Jak se tedy cítí Simon Raymonde po dvaceti letech? Stále stejně, nebo opravdu větším podivínem?
Každý se s přibývajícími roky měníme. Máme za sebou různé vztahové záležitosti, stále jsme nuceni se učit, reagovat na nové podněty. Také z toho důvodu i já musím být jiným člověkem, než jsem býval dříve. V duchu jsem pořád tím klukem, kterému v šestnácti učarovali Sex Pistols. Stále mám stejnou punkrockovou mentalitu, která se promítá do mého života, hudby i hudebního byznysu. Nehodlám se přizpůsobit stylu, jakým většina vydavatelství funguje. Nepořádám večírky, nekouřím, nefetuju, nepiju, jsem vlastně úplným protikladem rock’n’rollového života. Žiji usazeným životem, mám pár přátel, jsem v mnoha ohledech větší samotář, než jsem býval. Viděno dnešní optikou, to, co jsem tenkrát řekl, je pěkná ptákovina. Nejsem větší podivín, díky zkušenostem posledních 15 let se cítím sebejistější.  Jsem se sebou spokojený. Jsem hodný člověk, dobrý přítel, dobrý otec, dobrý manžel, platím daně a co se týče muziky, žiju maximálně plnohodnotný život. Díky vydavatelství pomáhám novým hudebním nadějím vydat svoji muziku, hrát plnohodnotné koncerty a vůbec zorientovat se na scéně. Beru to jako poslání, předávat svoje zkušenosti dál. Snad jsem vyzrálejší osobnost…

Přidat komentář