Pokud si nevzpomínáte, kde jste se mohli setkat s americkými hudebníky, perkusistou Stevem Hallem a s elektronikem a hráčem na elektrickou kytaru Markem Zanterem, připomenu vám, že hráli v Praze na festivalu Echofluxx 14 samostatně i jako členové souboru Echofluxx Dana Senna v roce 2014. Když se zanedlouho poté potkali v New Yorku s australskou klarinetistkou Brigid Burke, dali dohromady trio BHZ (= Burke Hall Zenter) a v dubnu 2015 na Marshall University v Huntingtonu, WV, s co největší intenzitou nahráli svůj debut Total Harmonic Distortion. Ten obsahuje po jedné skladbě od Burke a Zantera a čtyři improvizace. Nesmíme se dát mýlit, že první z těchto improvizací nese název Pop. Naopak: jde o naprosto disharmonický anti-pop, skutečně distortní, tedy překrouceně hlušivostní rabijátskost, kterou vyvolá basový klarinet s elektronickými prokaskádovanými vpichy a je plná poťukávání nad roztěkávaným mračňováním. Pokud jde o další improvizování, pokračuje v tomto duchu: perkuse i v ostatních číslech brutálničí, klarinet vyniká horempádností se zacílenou prostopášností, jsou plná hrčivé rozhorlenosti s vyštěkáváním klarinetu, jejich útočivost je harampádní až do výkvilné výkluznosti a rouhavě zahltivé skrumážovosti. Výzevně plápolavé basklarinetování v nich je obkličováno hrouživými perkusemi a elektronickým krustováním a drónováním, a ani závěrečné „tiché úsilí“ neklade důraz na adjektivum, protože muzikanti se v něm od výnorného vyšpitávání okamžitě vyvřídlují k proskučivému proskřipcování, poklicově vyjíždivému promeluzínování, plnému pošvihávajícího divočení, vyječování a vyharašování. Zanterovo Stretching G sice celkové (někdy i proteskňované) vydřidušení rozvíří do váž(e)nostní zmírněnosti, kterou rozkrývá právě jeho elektrická kytara, ale i tady má vlnově splavná bručivost odkrývavé momenty rozskřípanosti a rozcapenosti. Zato Burke ve své téměř devítiminutové „glose“ uplatní svůj výdutný klarinet, jemuž se nahrnují do cesty překotně rozměnlivé perkuse; ty právě dovyplňují atmosféru záhadného tajuplnění a rozcupovávaně zachvacují, zašňořeně střečkují a probloumávají skladbu s dravčími poskřeky. To cílené tajuplno, údajně inspirované sérií grafických listů, je však vyvoláváno ve vzájemné trojběžnosti, je záklopněno a vyprekérňováno všemi nástroji včetně průběžně naoktrojované elektroniky. Intenzívní podání jednotlivých témat, ať předepsaných či volně zrůzňovaných, kupodivu nevede ke zmatečnosti. Všech šest souher má svoji vybalancovanost a schůdnost a jejich výhybkovost je spíše osvěživá. Uvidíme, jestli trojka BHZ bude mít na další „totální“ pokračování. Zatím se utvářela natolik srostitě, že bychom s ní i napříště mohli počítat.
Innova, 2016, 39:51