BÍLÁ NEMOC: …v tichu mezi slovy…

Galén, 2019, 47:42

Skupina Bílá nemoc vydala nové album po dlouhých patnácti letech. Jedinou písní z pozůstalosti bývalého kapelníka Tomáše Poláčka (zavražděn v roce 2000) a dvorního textaře Františka Stralczynského (zemřel v roce 1998) je Podivnej svět.

Zbytek tvoří novější skladby, díky pauze mezi deskami pečlivě prověřené před posluchači na koncertech. Pokračuje spolupráce s Ivanem Hlasem, nově dodala dva texty Radůza, jednu z nejlepších písní Ostrá skla otextoval písecký básník Milan Princ, jinak dvorní textař Romana Dragouna. Autorem hudební složky většiny písní je baskytarista Ivan Němec.

Skupina po pauze nepřichází vlastně s ničím zásadně novým. Hráčské kvality hudebníků členů jsou nezpochybnitelné, saxofonista Vladimír „Boryš“ Secký je plnoprávným členem kapely (na minulé desce byl pouze jako host), mix akustických a elektrických nástrojů – tedy folkrock v nejrůznějších odstínech tohoto slova – zaručuje dostatečnou pestrost. Vedle výrazného hlasu Zdeňka Hříbala a saxofonu stojí také za to soustředit se při poslechu na basové linky. To vše samozřejmě v rámci hudebního kánonu, který bychom mohli zasadit do 80. let stejně jako do současnosti. Bez jakýchkoli alternativních výstřelků.

Texty jsou většinou potemnělé, často zachycují noční život, samotu, konzumaci opojných látek, pustiny skutečné i duševní, dokonce i nůž trčící z žeber. Přitom míra poetičnosti se mění s jednotlivými textaři a případnou nestejnou řemeslnou úroveň textů vyvažuje kapela kvalitními aranžemi, samozřejmě v rámci žánru. Tedy žádné překvapení, ale poctivá práce.

Poznámka pod čarou: Že Bílou nemoc vydal Galén, je vtipné (Karel Čapek napoví), ale logické. Totéž vydavatelství před pár lety připravilo soubor archivních nahrávek skupiny Bonsai, předchůdkyně Bílé nemoci, a navíc se dnes tomuto žánru u nás nikdo nevěnuje tak soustavně jako právě toto nakladatelství lékařské literatury. Že Bílou nemoc kdysi založili tři lékaři, je vedlejší.

Přidat komentář