Zrození radosti! Tři energičtí kluci z Utrechtu svou hudbu popisují jako „šedesátá léta na steroidech“. Líp bych to říct neuměl. Sice slyšíme jasné ovlivnění psychedelickým blues i rockem přelomu 60. a 70. let, v první řadě The Doors, ranými Pink Floyd, The Who, prvními deskami Deep Purple nebo The Ghost, ba i krautrockem, ale ani náhodou nejsou prachsprostou retro kopií. Spíš emulací těchto vlivů. K tomu je ovšem sakramentsky znát, na jaké muzice tihle hoši narození v 80. letech vyrůstali. Naprosto přirozeně vaří moderně chutnající směsici z psychošedesátek (základ), stoner i grunge (kytara, zpěv a bicí), progrocku (mohutnost tepajících kláves), špetky punku, zappistických breaků (aniž by měnili tempo) a klasicky vzdělaný varhaník přisypává jemná zrnka jazzového koření. Však i nástrojové obsazení bez basy je pro obyčejnou rockovou kapelu dosti netradiční: Kevin Stunnenberg – kytara a zpěv, Gertjan Gutman – varhany a Bob Hogenelst – bicí.
Předchozí čtyři desky byly hodně neuspořádané a, řekněme, s jakousi punkovou „prostotou“, krytou pod pláštík nervního blues a rock’n’rollu, a co je hlavní: byly hrozivě, skoro neposlouchatelně nahrané. V posledních letech ale hoši mocně koncertovali po celém světě a postupně se tím naučili z té zmatečné zvukové koule oddělovat jednotlivé nástrojové linky. Valí to sice na vás jako splašený vlak, ale už slyšíte strukturu i zákoutí výborně vystavěných písní. A fakt, že koncerty Birth of Joy jsou pekelně hutným hudebním zážitkem, si mohli ověřit i návštěvníci United Islands 2015 v pražské Kinského zahradě. Zjevně i proto je novinka Hyper Focus safra jiný žrádlo! První dojem z poslechu byl: Ty voe, neustávající šílená energie (nikoli brutální!), oni snad vůbec nezvolněj’! Obrovsky intenzivní! A z deseti písní, krom tří kratičkých intermezz, i pokus o jemnost ve Forenoon má tu neustálou vnitřní steroidovou nervnost, která plní celé album. Hyper Focus je pro to dokonalý název!
Glitterhouse Records, 2018, 51:08