BLADDERSTONES: Without Cover

Bladderstones se i na druhém albu představují jako zdravý a netuctový – byť, ehm, na nějakou tu dvanáctku by jistě došlo – bigbít s bluesovým a funkovým kořínkem. Že Tomáš Frolík patří k mimořádným kytarovým talentům se už pár let ví. Je fajn, že pro Johnnyho Judla neznamená trio jen „vedlejšák“ k Jablkoni, ale možnost spoluautorského vyjádření a plného hráčského nasazení. A služebně mladší všestranný bubeník Michael Nosek (Personal Highway, eggnoise), který nastoupil po nahrání debutu Bored of Love (2014), zapadl do tria dokonale.

Je zábavné, jak Bladderstones dokáží brát s humorem bluesová klišé, která přitom zároveň uznávají. A to nejen slovně v textu Too Much (I’ve never seen a Mississippi in my life… and last time I checked, no devil on my side). Je příjemně sdělné, že jejich „bluesová“ témata zapadají do reálií středoevropských. Text písně Životní role s verši „zaschlou špínu nechám v dřezu, tělo metrem někam vezu… svět patří sviním, v dálce zas vidím, jak další závod startuje/jdem plavat kraula do hnoje“ sice v době vzniku nemohl nesouviset s výsledkem nedávných voleb, ale snadno si ho do každodenní reality dosadíme.

A je prima, že jsou Bladderstones stále „Without Cover“. Název desky má totiž zjevně vícero důvodů. Chuť vyjadřovat se bez obalu. Připomínat, že Bladderstones se pořád obejdou bez v žánru běžných standardů, s autorským repertoárem. S jedinou částečnou výjimkou. Novou hudbou si opatřili text Baby Please Don’t Go, který ve 30. letech zpopularizoval Big Joe Williams a později Muddy Waters. A jméno Without Cover zajisté inspirovalo (nebo na něj odkazuje – slepice, nebo vejce?) také obal CD, postrádající konvenční titulku, místo které jako kdyby napovrch vyhřezl vnitřek bookletu. Po pravdě, právě vtipný obal působí jako slabina. Nepodstatná slabina, protože v době, kdy se stejně většina nosičů prodá na koncertech, se dobrá muzika inzeruje sama bez berličky chytlavého výtvarna.

 

Indies Happy Trails, 2017, 48:47

 

 

 

Přidat komentář