Blanket Of Rock: The Circling Deep; Troum & Raison D’être: De Aeris In Sublunaria Influxu

Blanket of Rock - the circling deep2Když před čtyřmi roky získali téměř neznámí Angličané Esben And The Witch požehnání redaktorů BBC Radio 1 a byli doporučeni jako kapela, o kterou bychom se měli zajímat, dostalo se hlukové odnoži postpunku po letech strádání v undergroundu velké satisfakce. Jejich kytarista Thomas Fisher po třech řadovkách tria, kdy každá kolekce nahlížela na postpunk z jiného úhlu, se rozhodl prezentovat také jako sólista ukrytý za pseudonym Blanket Of Rock. Zatímco domovská kapela pracuje s kytarovými stěnami jako s klidnou silou, která vás často přitlačí svou intenzitou ke zdi, v sólové tvorbě je Thomas mnohem umírněnější. „Sólový projekt rozkrývá vztahy mezi krajinou a lidským vkladem do ní. Album je svým způsobem série meditací o rozlehlosti tohoto světa,“ prezentuje v průvodním materiálu k albu sám autor a má pravdu. Kytarově hlukové ambientní fresky totiž svým tichým vyzněním a minimalistickým pojetím, kdy rytmickým vkladem je maximálně zacyklené kytarově vydrnkávané kolečko, vybízí ke snění. K vykročení z reality současného uspěchaného světa a zamyšlení se nad naší úlohou na něm. Thomas na desce o jeho stavu nereferuje s výrazným osobně zabarveným vztahem. Spíše s odstupem nabízí celou řadu emocí a je pouze na posluchači, kterou vezme právě za svou.
trIn Oceans templatePro mnohé kooperace z ř íše snů. To je deska De Aeris In Sublunaria Influxu, při jejíž tvorbě se spojili kytaroví hlukaři Troum z německých Brém a švédský solitér Peter Andersson, jež od roku 1991 vede ambientně industriální projekt Raison d’être. A musím s lítostí konstatovat, že mé očekávání deska splnila jen zčásti. Hlavním důvodem mé nespokojenosti je fakt, že ačkoliv je deska plodem tříleté spolupráce, styčných ploch, kde se oba rukopisy proplétají dohromady, zas tolik není. Případně jeden partner se naplno podřídil typickým vizím toho druhého, což je škoda. Přesto se na téměř sedmdesátiminutové kolekci najdou místa, která jasně deklarují, že sen by se mohl stát skutečností. Desetiminutovka Oculum Mundi je postavena na temných, pomalu kroužících syntetických basech, do nichž se vazbící kytary pomalu zanořují a zase vyplouvají na povrch jako jakýsi varovně vztyčený prst. Téměř dvacetiminutové Meditationum pak působí jak opravdový dialog mezi digitální hladkou temnotou a hlínou zanesenými kytarami. Tolik toužebně očekávaný kontrast ještě v náznacích nabídne nejhlukovější koda Ad Infinitum (vzdáleně připomínající přechod Vidny Obmany od elektroniky ke kytarám), ale zbytek alba je téměř výhradně v režii páně Anderssona. To znamená, že nabízí minimalisticky ambientní, zadumaně elektronické základy, které doplňují hlukové intarzie. Celkově vzato slušná kolekce. Trojice muzikantů by se měla sejít fyzicky ve studiu. Věřím, že takto by dosáhla mnohem organičtějšího a vyrovnanějšího výsledku.

Nostromo Rec., 2015, 43:50; Essence Music, 2015, 68:31

Přidat komentář