Blanka Šrůmová – Tichá dohoda

Viděl jsem ji poprvé někdy v roce 1987. Odehrálo se to za trochu směšných okolností. Chodil jsem s dívkou s odlišným náhledem na pop-music a proto, abych ji dostal na nějaké dobré koncerty, musel jsem absolvovat i ty její. Asi tak tři ku jedné, čímž se stalo, že jsem se zjevil i na Baletu Petra Hejduka a oddával se sterilitě a plytkosti předváděné produkce. Další vynucenou štací měl být Olympik, to už však naštěstí nastala doba rozchodu. Po odchodu z Baletu zavedl osud Blanku Šrůmovou do Tiché dohody, kapely pro mne mnohem a mnohem zajímavější. Pohodový pop Dana Šustra, nezatížený komplexy a chytráctvím, mě dosti očaroval, a tak jsem se stal příznivcem té hle skupiny. Jsem rád, že právě v Tiché dohodě působí Blanka Šrůmová. Mám pocit, že zde našla svou parketu.
Dal jsem si s ní spicha na Žofíně, půjčil si na hodinu lodičku, dojel s ní doprostřed Vltavy a sdělil jí: „A teď mi neutečeš.“
Utíkat se jí opravdu nechtělo, ani prý neumí moc plavat, ale za to se náruživě chopila vesel a po proudu si to nasměrovala až k jezu u Karlova mostu. Úvodní čtvrthodinu času vymezeného pro rozhovor jsem tedy strávil tím, že jsem se pracně vracel nazpět. Teprve v klidnějších místech se opět chopila vesel Blanka a já konečně mohl zahájit zpověď téhle půvabné zpěvačky.
…žbluňk, plesk, žbluňk, žbluňk…

Když jsem tě naposledy potkal, tvrdila si, že tě štve, že se s tebou táhne pověst „sračky“ a to díky tvýmu dřívějšímu působení v Baletu.
Nech toho, dej to pryč, nemusíš mi to dávat až do… takhle, no. (Reakce na diktafon.) Hodně lidí si o mě udělalo obrázek a už ho nehodlají měnit. Třeba ve státním rozhlase. Rozhodně bych nikdy nečekala, že to bude mít tak dlouhý trvání.

Kolik ti bylo, když jsi začínala v tom Baletu?
Osmnáct.

A jak se na to s odstupem díváš dnes?
No, já jsem se… jééé asi narazíme (smích) já otočím jó… No, k čemu lidi za nějaký čas dospějou, tak to jsem si odbyla na začátku. Všechno bylo bez práce, všechno bylo hned bez hnutí prstem, najednou jsem byla docela známá zpěvačka. Jezdila jsem po festivalech, měla solidní peníze. Prostě jsem se vezla v něčem, co bylo prodejný, co bylo produktem určitých lidí. Teprve, když mě spolu s Malíkem vyhodili, tak jsem poznala, zač je toho loket. Kolik obtíží vyvstane, když se máš sám postavit na vlastní nohy a chceš se uplatnit.

Jakej byl Hejduk. Nelitoval později svýho odchodu z Olympiku, kterej pořád jede?
Nevím, do jaké míry toho litoval, on by to stejně nikdy nepřiznal, (smích) Ten Balet, to byla čistě lejna profesionálů. Tohle se dělá a tohle se nedělá a takhle musíš vypadat, neexistuje, abys vypadala jinak. Třeba mě se předkládalo, že musím zpívat jako Iveta Bartošová.
… žbluňk, šplích, žbluňk, žbluňk…

A po Baletu už byla Tichá dohoda?
Už během Baletu jsem s Danem dělala nějaké písničky. Potom jsem se k němu přidala a dáli jsme dohromady novou Tichou dohodu.

U Arty by vám mělo vyjít CD. Trvá to už ale nějak dlouho?
To jo. V září to bylo natočený a teď je srpen a stále to ještě není venku. V dnešní době snad není nutný, aby deska vycházela po roce. Problémy byly především s obalem, kde byl natisknutej špatnej pořadník písniček. I na tom kompaktu to bylo natisknuto jinak než na obalu. S tím jsme nemohli souhlasit, a tak se obal dělal znova. V jednu chvíli už to vypadalo, že ten kompakt nikdy nevyjde. (Už vyšel, pozn. red.)

Proč jen kompakt? Předpokládám, že většina vašich příznivců CD přehrávač nevlastní?
Arta desky nedělá a jiná firma to nebyla ochotná vydat. Vyjde ještě kazeta.

Kolik je tam nahrávek?
Na kazetě jich bude deset, na CD o šest navíc.

Který skladby z toho máš nejraději?
Já to nechci takhle posuzovat, já to takhle necejtím.

Dobře. CD Tichý dohody točil Dan Šustr sám, nebo mu pomáhali i jiní muzikanti?
Dan natočil všechny kytary a někdy i klávesy a taky to všechno aranžoval. Basu dělal Pavel Krtouš, bicí Franta Honig, tedy převážnou část. Jedno sólo na klavír tam hraje Pert Malásek, v písničce „Chci přežít“ hraje na saxofon Franta Havlíček a s vokály vypomohli Zuzana Hanzlová a Pavel Holý z Dr. Maxe.

Kolik máte v průměru měsíčně koncertů?
Jé hele, leklá ryba… Koncertů? Takovejch šest až osm, teď přes léto téměř nic.

Dá se z toho žít, anebo je to veliká, veliká bída?
Živit se tím nedá.

A co teda děláš?
No tak různě.

Bejt tady teď někdo z ODS, tak by ti rezolutně řekli: „Jdi makat.“
(smích) Muzikant nemůže jít makat, to by se na tu muziku mohl vykašlat. Neumím si představit, že bych šla ráno v šest někam dělat, vrátila se ve čtyři odpoledne a po večerech zkoušela s kapelou. To se nedá zvládnout, jsou z toho šílený nervy. Dělat muziku na úrovni a chodit do práce, to prostě nejde.

Co říkáš Madonně jako sexy symbolu Ameriky, co říkáš tomu, jak dokáže prodávat svý tělo?
Dokáže ho prodávat výtečně. Asi není na světě nikdo, kdo by to dokázal lépe, a ke všemu ještě se ctí. Tohle se většinou všude odsuzuje, ale u ní se to bere jako umění.

V Anglii jsou sexy symbolem Tracey Tracey (Primitives) a Wendy James (Transvision Vamp) a nebudu zastírat, že mi je v lecčems připomínáš. Jak se stavíš k problému, že by třeba diváci chodili víc na tebe, než na Tichou dohodu? Že by víc očumovali než poslouchali.
To by bylo docela fajn (smích)… jé kam to zase jedem… já si myslím, že to může být v pořádku. Vzhled a způsob vystupování k pop-music patří. Já se taky ráda podívám na pěknýho chlapa. Třeba na Mick Jaggera.

Ježíšmarjá, proč zrovna na Jaggera? No budiž, a jaký zpěváci tě ještě přitahujou?
Já nemám ráda takový ty hezouny jako je třeba Hutchence z INXS. Já mám ráda chlapy, kteří jsou něčím roztomilí. Třeba ještě Roberta Smithe.

Taková Madonna, aby si udržela postavu, tak ji velice málo. Četl jsem, nebo někde slyšel, že na jednom japonském turné byla její pravidelná celodenní strava pouze jablíčko a kokosové mléčko. Co děláš pro svou postavu ty?
Mně se udržuje sama. Občas chodím cvičit, chodím na Klárov na kulturistiku, ale to je všechno čistě pro formu. Necejtím potřebu se nějak dřít, nemám na to náturu.
Tohle veslování proti proudu (mimochodem asi čtvrt hodiny jsme se nehli z místa a to i přesto, že Blanka usilovně a pravidelně veslovala), to taky asi pomáhá, že jo? (smích) Mohli bychom častěji chodit na lodičky.

Myslíš si, že Dan Šustr je hodně talentovanej muzikant?
Určitě nejvíc z těch, který jsem kdy poznala. Podle mne jsou v Praze dva velice talentovaní muzikanti Dan na hudbu a Pepa Vondráček z Jižního pólu na texty, jo a taky Ivan Hlas, ten komplexně.

Tichá dohoda už byla párkrát před televizníma kamerama. Má to nějakej komerčně reklamní dopad, přináší to širší popularitu?
Pokud nemáš schopnej management, tak to velkej význam nemá. Bejt jen na obrazovce a to ještě zřídkakdy, to zdaleka nestačí.

Poslední otázka. Chceš prostřednictvím tohoto časopisu někoho poslat do prdele?
Néééééééé.

Ale nech toho. Neříkej, že neexistuje člověk, kterýho bys s chuti poslala do prdele.
Stopni to, já si to musím rozmyslet. To mám vybrat jenom jednoho?

Klidně jich jmenuj víc, úplně v pohodě, to se snese.
Tak dobře. Chtěla bych poslat do prdele (cenzura)
…žbluňk, šplouch, žbluňk, žbluňk….

Foto: Daniel Vojtíšek

Přidat komentář