BLUES SESSION: Živé vykopávky

Že „blues bylo [u této kapely] vždycky jen jakýmsi spodním proudem“, vysvětluje v bookletu téměř sedmdesátiminutového alba Ondřej Konrád, který byl „u toho“ – spolu s Petrem Kalandrou a dalšími přáteli – od začátku. Formálně dokonalé dvanáctky možná v repertoáru Blues Session nepřevažovaly, ale blues jako nálada, blues jako typ hudebního vypravěčství, k tomuto volnému sdružení muzikantů – rockerů, folkařů i jazzmanů – vždy patřilo.

 

Album Živé vykopávky s výběrem koncertních nahrávek z Malostranské besedy i odjinud vzniklo jako vzpomínka na Petra Kalandru, jehož sólových partů v písních Postavím si dům z obilí nebo Skladník se skvěle ujal Ondřej Konrád. Hlavním zpěvákem zachycené sestavy je však Olin Nejezchleba, který střídá dylanovky (Solnej sloup, Nikdy nebudeš svůj) nebo youngovky (Horský lázně) s vlastními písněmi (Honduras, Malý velký muž, Na Portě). Některé z písní fanoušci znají od ETC…, jiné od Marsyas nebo třeba Jaroslava Hutky (Chci tě znát). Kapela, která má ve svém středu nejen Nejezchlebu coby zpěváka a také (překvapivě) houslistu, ale především dva výborné dechaře (Michal Gera, Jiří Hála), původní předlohy slepě nekopíruje. Může totiž zdánlivě bezstarostné „hraní pro radost“ a rozvolněné blues prokládat kvalitními jazzovými sóly.

 

Vzhledem k sessionovému charakteru volného sdružení nevadí, když vedle sebe stojí country pakárna Na Portě, epický Skladník (Kalandrou kdysi geniálně „staromódně“ přebásněný a bluesově správně kostrbatý Van Morrison), surrealistický Honduras, rozšafný valčík Horský lázně a poetická Postavím si dům z obilí, které rockovější úprava sluší.

 

Nemá smysl srovnávat zpěv Olina Nejezchleby se Zuzanou Michnovou nebo Vladimírem Mišíkem nebo řešit, jak dobře Ondřej Konrád „zastoupí Kalandru“. Blues Session je kapela, která vznikla z kamarádského muzicírování na špičkové úrovni, ale přitom v koncertních nahrávkách dokáže uchovat bezprostřednost a především radost. I ta totiž k blues patří.

 

 

Galén, 2019, 68:36

 

 

Přidat komentář