Body/Head: No Waves

11183_JKTAčkoli duo Body/Head existuje už přes čtyři roky, zřejmě už se nikdy nezbaví nálepky „té další kapely, co v ní hraje Kim Gordon ze Sonic Youth“. Jenomže, jak už jasně dalo najevo debutové album Coming Apart z roku 2013, na Sonic Youth lze v tomhle případě klidně zapomenout. Ve srovnání s tím, co jejich bývalá basistka dělá nyní s kytarovým experimentátorem Billem Nacem, totiž šlo o vstřícné, milé a melodické písničky.
Jestliže jsou také v mnohých diskografiích koncertní alba považována za cosi méněcenného oproti studiovým nahrávkám, v tomto případě jde o jejich rovnocenného partnera, neboť je řeč o improvizaci a rezolutním odmítání tradičních hudebních struktur. Dvojice tedy, podobně jako v případech ještě před albovým debutem vydaných EP a singlu, i tentokrát zvolila záznam vzešlý z vystoupení, konkrétně toho na festivalu Big Ears v Knoxville.
Jen dvě kytary a zpěv. Minimalistický přístup jako koncept není ničím neobvyklým, včetně rizika, že to leckoho prostě může nudit. Kim se zpočátku vyhýbá slovům, ale i když pak přijdou, je její vokál litanicky lkavý, bolestný a řeže. Podobné je to i se zvukem kytar: zatímco v úvodu se jejich tóny zamyšleně i melancholicky převalují a meditativně proplétají, postupně se do nich stále častěji vkrádají echovaná zkreslení a destruktivní vazby. Finále nahrávky už se pak odehrává v podobě děsivého soundtracku k libovolné apokalyptické vizi. Představit si u toho lze třeba obraz města, které se probírá k životu po kobercovém ničivém bombardování. Zkoumáním zvukových možností je to přinejmenším zajímavé, ale rozhodně nikoli vhodné pro depresivní jedince z řad vnímajících příjemců.
Album je vzrušující svou svobodou s jakou jasně dává najevo, že veškerá omezení, která v hudebním projevu jsou, si nastavují tvůrci sami. Ačkoli představuje duo v té nejpřirozenější podobě, háčkem pochopitelně zůstává absence genia loci a nezachytitelné osobní (mj. i vizuální) zkušenosti z koncertu. Přesto však jde o expresivní, nespoutaný a živelný materiál, který dokáže probouzet emoce a konfrontovat každého z posluchačů. A je už jen na něm, zda se mu bude jevit jako očistný, nebo jen záměrně perverzní.

Matador, 2016, 39:58

Přidat komentář