Bones: Haberdashery

Přiznám se, že jsem po doposlechu velice slibného alba Bones izraelské trojice Ziv Taubenfeld (basklarinet), Shay Hazan (kontrabas) a Nir Sabag (bicí) byl zvědav, zda a jak se její počínání bude vyvíjet dál. A sotva se rok s rokem sešel, vydal Leo Feigin na svých Leo Records kompakt Haberdashery, tentokráte prezentovaný pod hlavičkou Bones, původní název desky se tudíž stal pojmenováním tria. A věřte, že jsem se nezklamal. Všech osm Taubenfeldových kompozic ovládá obdobně výlučné potajemňování, vyvlékavé a propasírovávané odhalování, naléhavě rozeznívavé a vláčně pohrávavé. Hudebníci se zvichřeně do svých témat vbubnovávají a vbasovávají, širočinují, aniž přesáhnou uměřenost záběrů, prim má ovšem basklarinet, briskně vytřeskující i běhutě dohadovačný. Vše se tu děje se zvídavou výderností, tázavou zaklínavostí a roztřásněnou pochybovačností, bicí bušní a cepují děj, basa je zabíhavá a poklízivá, klarinet situace nenásilně vyhrocuje, trojice propojuje výbojnivé rolování (někdy s náznakem hlasu) s vyhmatávaným paběrkováním či zapomaleným vrdlouháním, rozmašírovávanou nákrojnost s rozpoutávanými polopády. V žádném případě nejde o honitbu, spíše se čas od času blížíme k hroutivému pormutňování a končíme v bezmezném tichu. Bones nezklamali: odhalují své „hlemýždění“ (Snail Hunting) a „želvování“ (Turtle Love Song) s nápaditým napětím i potichlou bujarostí, až se vám zadřou pod kůži. Je to chytré album!

Leo Records, 2017, 41:24

 

Přidat komentář