Vl. náklad, 2022, 39:50
Pražští Brighter Days se svými předchozími EP Figures (2016) a Cupboard Love (2018) zaškatulkovali jako post-hardcore či melodic hardcore. Ale jak sami konstatují, na dlouhohrajícím debutu Walk se „kolem coreového základu mísí prvky post-rocku, math-rocku a dalších stylů, zabalených ale do vcelku měkkého zvuku… a ve finále to hardcore vůbec není“. Což ovšem neznamená vyměknutí či zpronevěru HC fanouškovské platformě, v rámci které se kapela zviditelnila i mimo českou kotlinku, ale naopak velmi pozitivní informaci, že se vyvíjí a nenechává svazovat žánrovými ghetty. Aniž by ubrala z naléhavosti, natož se podbízela. Pestrá aranžmá pracují ve službách písní – a textů (kdy dobrá angličtina je samozřejmostí), ať už muzikanti staví noiseové stěny zpětných vazeb jako v Always Fine, nekompromisně gradují zvukovou intenzitu, nebo volí snivé kytarové mihotání. Stejně funkčně kontrastuje „silový“, od srdce křičený vokál s tím polorecitovaným.
Nahrávka samotná má přesvědčivě nadnárodní úroveň, jak co do autorské nápaditosti, tak po čistě technické stránce. O čemž svědčí i zájem zahraničních vydavatelů (album vyjde jako kazeta u španělské firmičky Retroresourcal, píseň Times I Felt Your Presence se objevila v USA na kompilaci pro charitativní organizaci Hope For The Day). Brighter Days naznačují, jak se jim tenhle vývoj k naprosté profesionalitě vydařil: Jednoduše díky důkladné a pilné labour of love. Repertoár cizelovali více než tři roky, z toho 40 dní během soustředění na chatě v Jizerských horách. Taková doba obvykle není třeba k napsání inspirovaných písní, ale spíše k tomu, aby z nich muzikanti vyházeli všechny naivity a prvoplánovosti. Energii vložené do přípravy odpovídala i pečlivá měsíční práce v nahrávacím studiu (Sound Rapids na Slapech), finalizovaná mixem a masteringem v Hamburku a Frankfurtu. Nikoliv směrem k přeprodukovanosti, ale naopak k průraznosti jak konzistentního celku, tak i vycizelovaných detailů.