Budoucnost hip hopu z vesmíru

Struny Podzimu letos hostí také hiphopové futuristy Shabazz Palaces. Americké duo tvořené nositelem Grammy Ishmaelem Butlerem  a multiinstrumentalistou Tendaiem Marairem ukazuje od roku 2009 novátorský přístup k rapu a hip hopu, často označovaný jako mimozemský. A ostatně oni dva neváhají dodat, že se jako mimozemšťané cítí. Bohužel ve vlastní zemi.
Dvojice letos v létě vydala hned dvě alba Quazarz: Born On A Gangster StarQuazarz vs. The Jealous Machines. Svou strhující show předvedou již 22. října v pražském divadle Archa. Na nás si udělal čas právě Butler, fanoušek sci-fi, basketbalu a Milese Davise.

Prý vás již ve čtyřech letech okouzlila deska Space Is the Place Sun Ra, kterou přinesl domů váš otec. Co ho k tomu výběru přivedlo? Sám byl přece profesor historie, sledoval i hudební scénu?
Myslím, že to bylo tím, že je z Filadelfie a Sun Ra je s Filadelfií spjatý, tak ho to zajímalo. Ale sám je také hudebním fanouškem. Měl ve sbírce třeba i Funkadelic nebo album Milese Davise Kind of Blue.

Začínal jste na saxofon ve středoškolské jazzové kapele, vliv jazzu je z vaší tvorby znát dodnes, stíháte sledovat také aktuální proudy v žánru?
Už ne tolik jako dřív, ale samozřejmě ho stále poslouchám, nejvíce právě Milese. Mám moc rád i Dona Cherryho a Sonnyho Rollinse. Jazz je v mém životě hodně důležitý.

Na Strunách podzimu zahrají také Lambchop, jehož frontman Kurt Wagner o vlivu Shabazz Palaces na svou tvorbu – a především na své vybavení – často hovoří. Jak jste na tom s instrumenty vy? Inovátor nebo staromilec?
Jsem trochu sběratel, ale nejsem úplným bláznem do věcí, i když rád objevuji nové kousky vybavení a zkouším, jak fungují a jakou muziku mě nechají na sobě vytvořit.

Shabazz Palaces mají velmi silný vizuální jazyk. Fotka, na které venčíte krajty, je v podstatě legendární. I oblečením kosmicko-orientální barevnosti se Sun Ra blížíte, z klipu Shine a Light má člověk husí kůži. Kdo za tím vším stojí? Vy sám, nebo to vyplývá z uměleckých kolaborací?
Já, ale spolupracujeme s mnoha dalšími umělci, s výtvarníky, módními návrháři, přáteli a lidmi z oboru.

Jak vůbec vypadá kreativní práce s vaším parťákem Tendaiem Marairem? Často hovoříte o dokonalém souznění…
Je to jednoduché, jdeme do studia, popadneme nástroje a jamujeme, dokud nedostaneme něco, na čem se dá stavět.

Letos jste rozhodně na čem stavět měli, vydali jste hned dvě alba najednou. Byl to záměr již od počátku? Přeci jen to není zrovna tradiční a pravděpodobně ani komerčně výhodné.
Záměr to nebyl. Album The Jealous Machines už bylo hotové, ale poté jsem se vrátil do studia, abych ještě nahrál nějakou píseň a najednou z toho vzešla celá deska.

Na aktuálních albech se stavíte poměrně kriticky k novým technologiím, závislosti na mobilním telefonu a sociálních sítích, nemyslíte si však, že mohou být moderní technologické vychytávky, a právě sociální sítě vám jako umělci prospěšné?
Ani ne. Nejsem k nim ani tak kritický, spíše je to interpretace reality. Cokoliv může být nadužíváno a zneužíváno, takže to není ani tak kritika, jako spíše poukazování na to, že všechny tyhle věci používáme až přespříliš. Zdali to může pomoci umělecky… asi ano, pokud chcete dostat svou hudbu nebo jakýkoliv počin do světa. Ale já tomu vlastně moc nevěřím.

Žijete v rodném Seattlu, vydáváte u kultovního labelu Sub Pop, do jehož týmu nějaký čas i patříte. Objevil jste nějaké talenty, které byste doporučil? A považujete Seattle za dobrou inspiraci pro vaši tvorbu?
Ano, prostředí a lidé co v něm žijí tvorbu samozřejmě ovlivňují, ale jak, to je těžké říct. Spolupracuji se Sub Popem už několik let. Za slyšení stojí rozhodně Porter Ray a jeho v březnu vydaná nahrávka Watercolor, nebo Juno, který pochází z Floridy a jeho album vyjde již brzy.

Často poukazujete i na tragické události, odehrávající se v USA – střelby na školách, policejní násilí proti Afroameričanům, bílí supremacisté. Přemýšlel jste tedy někdy, že byste žil jinde než ve Státech.
Ano. Líbí se mi Mexiko, některá města v Německu nebo Kanada. Takže jiné místo ano, jen jsem si ještě nevybral.

 

Přidat komentář